Z tohoto pohledu můžeme rozlišit několik stupňů: leporela, říkadla pro nejmenší, obrázkové knížky, pohádky a povídky, romány. Z hlediska žánrů je třídění složitější:

1/ poezie: říkadla, folklorní písně, eposy, mýty, legendy;

2/ próza: pohádka, pověst, povídka a novela s dětským hrdinou, román; styly jsou velice rozdílné: próza dobrodružná, vědeckofantastická, historická, biografická, detektivní, naučná, dívčí, komiks, fantasy;

3/ drama: hrané a loutkové.

V Čechách můžeme o samostatné tvorbě pro děti mluvit až od 80. let 19. století. Za první hodnotnou uměleckou prózu lze považovat Broučky od J. Karafiáta //// jsou jiz ze 70. let. Oblíbené byly pohádky B. Němcové a K. J. Erbena, i když každý z nich čerpal z jiných zdrojů: dílo bratří Grimmů, lidová slovesnost /// o 20 let drive ///. Vycházely povídky (Z. Winter, J. Neruda, J. Arbes, J. Zeyer), umělá poezie, která čerpala z lidové říkankové formy (J. V. Sládek, J. Kožíšek)./// existovaly take napr. povidky Frantiska Douchy pro mladez /// Do popředí se dostaly překlady klasických děl světové literatury: Ch. Dickens: Oliwer Twist, A. Dumas: Tři mušketýři, M. Twain: Dobrodružství Toma Sawyera, W. Scott: Rob Roy nebo Ch. Bronteová: Jana Eyrová. //// S vyjimkou Twaina pochybuju, ze by tyhle romany fungovaly v 19. stol. v kontextech detskeho ctenarstvi, vsechno to byla bezna cetba dospeleho publika /// Šlo o cestopisy, historickou prózu nebo o romány s dětským hrdinou, který překonává nepřízeň osudu a sociální bariéry.

Během první poloviny 20. století dochází ke značnému rozlišení žánrů. Vlivem společenských a politických poměrů pronikají do literatury levicové ideje a ideál skautingu. Popularitu získávají romány J. Foglara o chlapeckých partách, historizující prózy E. Štorcha a autentické cestopisy. Tendenci k psychologizující próze vykazují romány J. V. Plevy (Malý Bobeš), B. Benešové, M. Majerové. Oproti nim stojí tzv. výchovné idyly: F. Háj: Kája Mařík, A. Kutinová: Gabra a Málinka. Vychází legionářská próza (F. Langer), humoristické romány E. Basse, J. Poláčka, pohádky od K. Čapka, J. Lady a O. Sekory. Téma dítěte strádajícího ve válce se objevuje v románech J. Mareše, E. Horelové, H. Bořkovcové, J. Procházky. /// tahle posledni veta, to jsou vsechno az povalecni autori 50. az 80. let 20. stol.

Po únoru 1948 se u nás vyvíjí realistická próza: jedinec patří do kolektivu, individuum se pohybuje v prostoru města. Mezi typické autory patřil B. Říha. V poezii se prosazují písňové texty J. Seiferta, metaforická poetika F. Halase /// jeho detske verse jsou z valky / a forma říkadel F. Hrubína. /// Hrubin ano, chybi mi Hiršal a Kolář

60. léta s sebou přinášejí uvolněnou atmosféru. Objevují se autoři jako I. Hercíková, H. Šmahelová, V. Stýblová. Tematicky zobrazují vztahy dětí a dospělých, problematiku dospívání. Humoristické prvky vnáší V. Steklač, přírodou se inspiroval J. Pohl, J. Werich vydává originální sbírku pohádek Fimfárum. Začínají vycházet pohádky od V. Čtvrtka. /// čtvrtek debutuje jiz v obdobi 45-48 /// ze 60. let mi trochu chybi silna vlna nonsensove poezie pro mladez, prace napriklad Jos. Hanzlika nebo Pavla Sruta

Období normalizace odhaluje seznam zakázaných autorů. Mnozí z nich ale působí pod jinými jmény (H. Franková) nebo emigrují (L. Aškenázy, I. Procházková). Veršovanému humoru se věnují M. Lukešová /// ta hlavne pise poezii pro teenagery, zajimavou/// , J. Vodňanský, M. Florian. M. Zinnerová a M. Drijverová ve svých románech podávají věrohodné portréty dětí. Mezi nejoblíbenější zahraniční autory patří A. Lindgrenová. Až do 90. let zůstává knižní produkce poměrně stejnorodá.

Po revoluci roste poptávka po dílech zakázaných nebo neuznávaných autorů. Množí se produkce sentimentálních až banálních děl: rodokapsy, dívčí románky, humorné studentské příběhy. Obrovskou popularitu získaly překlady Tolkienových románů /// prvni, Hobit, vysel v 80. letech///, stoupá obliba pohádkových a mýtotvorných románů (J. K. Rowlingová). Próza s dívčí hrdinkou se více přizpůsobuje době: reálie jsou ze současnosti, do stylu se promítá hovorový jazyk. Někdy jde ale o jakési automatické psaní (L. Lanczová), objevují se celé románové série (E. Bernardinová).

V současné době převažuje spíše vliv médií a v četbě dochází k určitému odklonu od dlouhodobě převažujících žánrů, což se týká zejména dobrodružné prózy.

Ludmila Pechová

Použitá literatura: Urbanová, Svatava: Metamorfózy dětské literatury, Votobia, Praha 1999, 191 stran

Gebhartová, Vladimíra: Literatura pro děti, SPN 1987, 287 stran

Čeňková, Jana: Vývoj literatury pro děti a mládež, Portál, 171 stran