Jako první vystoupil na pódium vyhlášený René Jahoda. Tentokrát však nikoliv jako soutěžící, ale v roli moderátora. Po něm naběhla Hadas Goshen. Ale ještě ani tato dívka z Ameriky nepatřila mezi soutěžící. Ačkoliv se s nadšením a úspěšně věnuje zaoceánské College Unions Poetry Slam Invitational, na tomto klání účinkovala pouze jako předskokanka. Až po jejím svérázném vystoupení byla zahájena ta pravá bitva básníků. Postavit se tváří tvář publiku se letos odhodlalo jedenáct soutěžících. Byli mezi nimi jak ostřílení slammeři jako Bohdan Bláhovec, Jakub Foll nebo Masha, tak i naprostí nováčci. Někteří se vytasili se svými nejlepšími kousky doma řádně nacvičenými, jiní vsadili na freestyle a nechali se překvapit, co na pódiu přijde či nepřijde.

Rýmovalo a rapovalo se o všem možném: o ženském údělu v Los Kuchyňos, rajcovních babičkách (poněkud šokující je, že o vlastních!), prázdných bednách od banánů, mikinách, gatích a jiných hadrech nebo taky o rozmanitých fyziologických jevech. Verše se tahaly i z „hlubších kapes“, rýply si do politiky či vzpomněly na účinkující a vítěze předchozích let. Čistě pro úplnost: Na pódiu se notovala i pecka mezi českými lidovkami Už se ten Tálinskej rybník nahání. Publikum sekýrovalo, bučelo i posílalo tam, kam ani slunce nesvítí, zároveň ale také odměňovalo bujarým potleskem a výskáním. Na Slam Poetry se zkrátka může předvést každý. Ovšem jen ten nejlepší může vyhrát. Letos to ostatním natřel začátečník „Veršotepec“ Ondřej Lidický. V prvním kole ze sebe horko těžko, ale tuze procítěně vytlačil, co očekává od žen. V této parodii na rychlorande navíc každá poslední slabika ve verši otevírala verš následující, přičemž nakonec uváděla slovo z docela jiného soudku, než by se dalo očekávat, a výsledkem tak byl nejeden překvapivý zvrat. Ve druhém kole pak Ondra oslnil obrázkem ze života básníků, který zpestřovala kombinace hlasu hrdého muže a šišlání. Za svůj výkon dostal deset stokorun od organizátorů a dvě navrch od fanynky z publika. To ale pochopitelně není vše. Letos ho určitě neodnesou čerti do pekla! Na Mikuláše se totiž Ondra střetne ve finále s vítězi dalších regionálních kol v brněnském klubu Fléda.

S Ondrou jsem si na konci večera krátce popovídala.

Po kolikáté tady (na Slam Poetry) jsi?

Jsem úplně poprvý na souteži ve slamování. Už jsem teda vystupoval jinde, mimo ty prostory slamu a mimo tady ten okruh lidí. Jenom po kloudnejch známejch a těm se to líbí, tak jsem se rozhod, že zkusim, jak to bude znít spolu s ostatníma lidma.

A jsi s dneškem úplně spokojený? Sám se sebou, s lidmi tady, publikem... Nebo bylo něco, co tě štvalo?

Já jsem nadšenej z těch lidí. Prostě ti lidi, co křičej, ať jdu do prdele nebo tak, ti mě znervózňují, ale patří to k tomu. A byli tací, který je odpálkovali zpátky, a ti mi udělali radost. A byli lidi, který vystoupěj na pódium a nemaj nic připravenýho a jsou schopný zaimprovizovat tak, aby to dávalo smysl, rýmovalo se to a nebyly to jednoduchý, banální rýmy, který jsou chybou všech začátečníků.

Takže ty jsi měl připravené, co jsi tady předváděl?

Já to měl všechno připravený a nacvičený.

Čili v tom nebyla ani trocha improvizace? Jel jsi opravdu podle scénáře, který sis připravil doma?

Já to mám akorát napsaný a potom ten přednes, to už je niterní prožitek na tom pódiu. Podle toho, jak reaguje dav, se do toho člověk více či méně vžívá.

Ještě jedna otázka: Co ti Slam Poetry dala? Proč ses jí zúčastnil?

Dokázal jsem si, že si lze vydělat poezií.

Barbora Biňovcová

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 6, č. 2 (40), 4. 1. 2009.

Ondřej Lidický a René Jahoda

foto: Dero

(11.11. 2009, Praha)

foto: barbora.binovcova