WEB UKONCIL PROVOZ. TOTO JE ARCHIV. NENI MOZNE SE PRIHLASOVAT.

Litenky

Chavale, Romale, alou do světla!

Přemysl Veverka a jeho romský román Skoky do světla
Štěpán Sirovátka

Jsou otázky, před kterými se náš běžně používaný jazyk zastavuje, je na ně příliš krátký. Ke slovu pak přichází umění, aby tyto věci pojmenovalo instinktivně, avšak o to přesněji. K výše zmíněným potížím jistě patří i tzv. romská otázka – sami cítíme vulgárnost již jen tohoto sousloví. Přemysl Veverka dobře ví, že má-li k tématu co říci, musí vyprávět příběh. Slovo „román“ tak obohacuje o netušené etymologické souvislosti.


Skoky do světla jsou románem v nejlepším slova smyslu: líčí osudy hned čtyř generací romské rodiny Šebů a místem rozhodně nešetří. Období šedesáti let tu je sice všelijak zakódováno (retrospektivy střídají prospektivu), avšak nejde o žádnou postmodernu. Naopak, máme co dělat s poctivou ruční prací. Vedle osudů rodiny samotné do textu prolínají i pasáže faktografické, mapující romskou historii, folklor a kulturu. Veverka tak upomíná na šťastnou dobu velkých historických románů 19. století, kdy autor nejprve problematiku pečlivě nastudoval. Příznačnými jsou v tomto ohledu i stručné výtahy charakterizující obsah jednotlivých kapitol a důsledná datace všech pododdílů knihy.

Odborná literatura je tu i proto, aby se její závěry dostávaly dál za hranice vědy, domnívá se Veverka. A tak ke slovu přicházejí Velké dějiny, jež víří, hřmí a duní a v nichž se lidský skřítek snadno ztratí. Přemyslovské Čechy, podtatranské cikánské osady, Sudety, holocaust – toto vše v knize bez varování najdeme hned vedle Adama, Andreje, Gejzy nebo Tery Šebových. Další stabilní součástí textu jsou pasáže nazvané Romské nebe – jakási romská axiologie, inventář toho nejlepšího z romské kultury (romská etika, přísloví, písně).

Jsou dva hlavní důvody, proč Veverkovu knihu číst: první je zcela nementorský pohled na romipen – romství – a vše, co obnáší: i zde se pálí parkety a uzavírají sňatky mezi dětmi. Také se ale zpívá, odpouští a drží při sobě – vlastnosti, kterých se gádžům v knize zobrazeným často zoufale nedostává. Asimilace, snaha „skočit do světla“, bílého světa symbolizovaného elektrickým světlem, je nemožná, jako by Romové byli prokletí – smrt či jiná životní tragédie vždy vyrve vše, co předchozí generace pracně nashromáždila. Všichni z rodu Šebů jsou v něčem necikánští: Andrej má pouhé jedno dítě, Gejza s Terou se vzepřeli posvátné rodové tradici, Adam je doktor medicíny a má bílou přítelkyni. Přesto jsou v partii s bílými vždy předem o tah pozadu.

Druhým důvodem je unikátní styl knihy: Veverka píše v dlouhých souvětích (často jedno přes celou stranu), používá pomlky, mísí kódy. Jeho jazyk je biblický a připomíná třeba Egypťana Sinuheta (Romové jsou označováni jako „egyptský lid“, „lid tmavé pleti“, „lidé s pečetí indického původu“), zároveň neváhá užívat termínů typu „subetnická skupina“. Celkový dojem přesto zůstává příznivý.

Skoky do světla jsou mytickým románem. Vše už tu jednou bylo: olašští a usedlí Romové jsou Montekové a Kapuleti, Andrej Šeba zase coby homérský hrdina ví, že mu jeho jednání přivodí zkázu, ale nemá jinou možnost. Ostatně hrdinové hlavní linie příběhu jsou Adam a Eva. Vše podtrhává gnómičnost vyznění. Romský osud znamená kříž a nelze ho změnit. Absence naděje je frustrující, avšak zcela zapadá do jednoty díla. Co však tuto jednotu vyloženě ruší, jsou pasáže, ve kterých až příliš zaznívá autorův moralistní hlas: současná doba je plná komerce a přitroublosti, rocková hudba je škvár. Zvlášť když jinak moralizováno není, vše podstatné říkají romská přísloví: „když se vnucuje člověku dobro násilím, nevěří, že je to dobro.“ Včetně splachovacího záchodu a elektrického proudu.

Veverkův román příjemně osvěží: zručností podání, úctou k faktu i nepopulárním tématem (míněno romství, nikoli hledání identity). Znaky, jimiž se vzpírá dobové náplavě. Romové jsou tu opravdu Romové, román románem. V devatenáctém století možná málo, dnes příjemná změna.

Štěpán Sirovátka

Veverka, Přemysl: Skoky do světla. Paseka, Praha a Litomyšl 2007. 344 stran.

(28. 4. 2008, 12:00, přidal uživatel stepan.sirovatka)

Debata k článku


© Literární novinky 2004 - 2012 | ISSN 1804-7319 | redakce | mapa stránek
Prostor poskytuje: eldar.cz, web klokánek