WEB UKONCIL PROVOZ. TOTO JE ARCHIV. NENI MOZNE SE PRIHLASOVAT.

Litenky

Ještě jedno!

Dej si ještě jednu sklenku, nevíš, co tě čeká venku
Veronika Kratochvílová

Geniální detektiv tureckého původu, hrdina nelítostného prostředí korupce a vražd, Keman Kayankaya, kterého jeho nevšední profese naučila být tvrdým a neústupným, přesto však sympatickým představitelem prototypu soukromého očka. Duchovní otec knihy Ještě pivo, Jakob Arjouni, rodák z Frankfurtu nad Mohanem a nadšený čtenář Raymonda Chandlera či Dashiella Hammetta jej pasoval do stejné role a prostředí, ve kterém se pohybují jeho starší a slavnější kolegové, jako je například Phil Marlowe.


Kayankaya, inspirován všemi těmi drsnými typy, kteří musí obstát v nelítostném prostředí současného německého velkoměsta, není dokonalým odlitkem z tradiční formy na hrdiny detektivních žánrů. Je osobitým člověkem, nevytěsňujícím ze svého života neřesti ani neodvolatelné chyby, přesto však s neutuchajícím smyslem pro spravedlnost.

Vražda předsedy představenstva průmyslového gigantu, z níž jsou obviněni čtyři členové „Ekologické fronty“, nedává Kayankayovi spát. Ze svědeckých výpovědí totiž jasně vyplývá, že se oné noci, kdy byl zločin spáchán, pohybovala v místě činu ještě další, pátá osoba. V osudnou noc došlo k výbuchu trhaviny, k čemuž se sice všichni čtyři obvinění přiznávají, ale jakoukoliv spojitost s vraždou striktně popírají. Po oné páté osobě jako by se zem slehla, a proto se na stranu obhájce obviněných přiklání i Kayankaya a vydává se po nezřetelných stopách ke skutečnému odhalení zločinu.

Kayankaya se nejeví jako dokonalý a uhlazený gentleman, ale je popisován jako zhýralý muž, takřka závislý na alkoholu, o nikotinu v cigaretách nemluvě. Jeho postoj k životu je mnohdy až bohémsky nekonformní. Ležérnost, se kterou se pohybuje, je patrná z každé situace, kterou právě prožívá. S narážkami na svůj původ, o kterém svědčí i tmavší barva kůže, se vyrovnává s ledovým klidem a nadhledem profesionála. Díky autorovu vybroušenému stylu, který často překypuje jakousi ostrou jízlivostí, se celá dějová linie knihy stává vodítkem k rozuzlení zápletky, ale i umělecky propracovanou smrští literárních obrazů, které čtenáře vtáhnou nejen do děje, ale i do prostředí a určité nálady knihy. Autentičnost vyprávění skrze ich-formu pak celý čtenářský prožitek ještě více umocňuje.

Čtenář nejspíš knihu neodloží, dokud se nedozví, kdo zločin spáchal a proč. Přesto se v něm po přečtení můžou mísit pocity neukončenosti i smíření.

Veronika Kratochvílová

Arjouni, Jakob: Ještě pivo. Překlad: J. Jílková. NLN, Praha 2007. 106 stran.

(27. 4. 2008, 12:00, přidal uživatel veronika kratochvilo)

Debata k článku


© Literární novinky 2004 - 2012 | ISSN 1804-7319 | redakce | mapa stránek
Prostor poskytuje: eldar.cz, web klokánek