Každou poslední neděli v měsíci bude v Čajovně čtení
klokanek
V neděli večer jsme se poprvé sešli v Čajovně na Valech, abychom si jenom tak četli z oblíbených knížek. Bylo nás jen několik, takže nálada domácí, příjemá a nedělně-večrní, hořely svíčky a s úžasem jsme zjistili, že nám už dlouho cosi chybělo.
Byl to hlas. A ticho. Lidský vyprávění. Něco, co už neznáme. Možná ještě naši rodiče, než byla televize, zažívali černé hodinky, kdy se rodina sešla a vyprávěla. Prarodiče ještě drali peří. A dneska... Žádnej kontakt. Profesionání spíkři nám hustí do hlavy, co oni sami chtějí, neustálej proud muziky a klišé z rádia...
Divili jsme se. Nikdo z nás není profesionální přednašeč, zadrhávali jsme se, přeřekávali, dětičky křičely... Ale bylo tam něco.
Něco pravěkýho, co znali už ty tlupy kdysi dávno u vohňů. Co znaly stovky generací konče našima rodičema. A my už nevyprávíme.
Takže každou poslední neděli v měsíci od šesti hodin večer v Čajovně na Valech v Nymburce, vás zvou Lenka a Klokánek, vezměte svoje oblíbené knížky a nestyďte se, protože pro nás to je nový taky.
(Nymburk, 2. 10. 2002, 8:43)
© Hlučná samota - Nymburk jinýma očima (http://hlucnasamota.net/) 2002
článek naleznete na adrese http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-21