Film byl původně koncipovan jako pilotní díl seriálu o prezidentských milostech, udělených Václavem Havlem. Materiál se však postupně rozrůstal a rozrůstal, až tvůrčí dvojice Vejdělek–Epstein přivedla na svět film určený plátnům kin.

Středobodem vesmíru je asi čtyřicetileté dítě Václav, vesnický blázen, žijící pouze s matkou, která tvrdošíjně vzdoruje všeobecnému nátlaku dát syna do ústavu. Příběh je právě o tom, co všechno dokáže ještě snést mateřská láska bojující se zdravým rozumem, pokud musí čelit následkům Václavových kousků, tlaku vesnice, která ho nikdy nepřijala, a navrch mlčí o udání, kterým starosta Jiří Lábus způsobil smrt Václavova otce. Spojení bláznivý syn a utrápená matka, nenávistný bratr, vzpomínky na zemřelého otce, jímavá hudba a citlivá kamera, to všechno vytváří slzavý protipól komickým vylomeninám, které Václav vyvádí po většinu filmu.

Při propagaci ovšem šlápli tvůrci filmu zcela vedle. Slogan „Jeden průšvih za druhým“ nejen že už interpretuje film předem, ale veřejně vyzdvihuje jeho zásadní nedostatek – přemíru tragikomických příhod zcela zastiňujících, oč ve filmu vlastně běží. Leckterý divák zřejmě přišel, zhlédl, zasmál se a odešel, neboť řada scén skutečně svádí k poněkud nepatřičnému smíchu schovávanému do rukávu.

Václav je přece nemotorný nešika v komickém oblečení, který valnou většinu času vyvádí ztřeštěné kousky zkostnatělé vesnici natruc. Psychologizující momenty jsou zbytečně redukovány na několik scén s maminkou, fiktivním otcem nebo místní kráskou Lídou. Taktéž zhuštěn je i samotný hlavní děj, ke zlomovým událostem dojde až těsně před koncem, ve zběsilém sledu sleduje divák Václavův pokus o zastřelení vlastního bratra, uvěznění, krátkou návštěvu milovaných žen a marný pokus pohnout vesnici ke slitování a účasti na petici za Václavovo propuštění. Fakt, který přiřazuje film do vznikající série, se dozvíme až v titulcích. Václavu Vinglovi byla udělena milost prezidenta republiky a my se pravděpodobně můžeme těšit na osudy dalších omilostněných hříšníků.

I přes tento nepominutelný nedostatek, že tvůrci sami byli, a není se co divit, uhranuti komickými výstupy rošťáka Ivana Trojana a věnovali jim valnou část filmu, i přes to, že zápletka je redukována a působí ve stylu „nestíháme, popojedem“ tak nějak přilepeně na konci příběhu, kde příběh vlastně doopravdy začíná, i přesto je divák při odchodu z promítacího sálu v takovém rozpoložení, že by tvůrcům odpustil cokoliv. Vynalézavá kamera, nevtíravá hudba a především herecké mistrovství hlavního protagonisty jsou v těch momentech, kdy je komediálno pozastaveno a Václavovy niterné prožitky se noří z hlubin ztřeštěnosti na klidnou hladinu jemně vyprávěné situace, hotovou delikatesou pro všechny filmové labužníky.

Je to ovšem herectví Ivana Trojana, které přiková k židli. Souhra pohybů, záchvěvů koutků úst, chvíle, kdy hraje pouhýma očima, předávají divákovi víc, než by dokázala celá výprava. Trojan maluje Václava jako člověka na hranici mezi roztomilým troubou a nebezpečným bláznem, který střílí ze vzduchovky po lidech. Klade tak otázku, kam až může zajít lítost a soucit. Ve Václavově vesnici evidentně ne moc daleko, neboť při Václavovi stojí pouze matka a Lída. Co byste byli ochotni tolerovat vy? Z lásky, ze soucitu… Čím více spěje děj k vyvrcholení, čím více se trápí stará matka, tím naléhavěji volá tahle otázka z filmového plátna.

Nenadělaly milosti bývalého prezidenta více škody než užitku? Zaslouží si lidé jako Václav Vingl svobodu? Jsme ochotni tolerovat nebezpečné blázny s dobrým srdcem a velkou duší?

Ina Marešová

Václav

Komedie / Drama

Česko, 2007, 97 min

Režie: Jiří Vejdělek

Hrají: Ivan Trojan, Emília Vašáryová, Jan Budař, Jiří Lábus, Soňa Norisová.