WEB UKONCIL PROVOZ. TOTO JE ARCHIV. NENI MOZNE SE PRIHLASOVAT.
HlucnaSamota.Net
. časopis . : . . hudba - mp3 .
Hlučná samota - nymburk jinýma očima
recenze představení

Hašler, aneb co ty na to, národe?


Aleš Misař, wethes

Rok po premiéře Manon Lescaut přichází režisérka Eva Hrubá s novou hrou. Podle scénáře Vlastimila Venclíka ji nazkoušela s členy DS Hálek, Divadla hudby a Divadla EH. "Hra je o neobyčejném osudu výjimečného českého umělce a jeho odvaze a vlastenectví. Pokud budou lidé tímto dílem osloveni, vnímají tyto hodnoty jako své a potřebné. Očekávám neotřelý režijní pohled a doufám, že bude zajímat dnešního diváka" napsal do divadelního programu autor hry Vlastimil Venclík. O tom jak se představení povedlo se můžete dočíst z pohledu dvou recenzentů.


Co ty na to Nymburku – Aleš Misař


Představení pod taktovkou Evy Hrubé patří mezi ta, která dovedou publikum napínat dlouho před vypuknutím premiéry. Vždy, když tato energická umělkyně přijde na jeviště – a nejen to divadelní - s něčím novým, přinejmenším pro nymburskou scénu je to událost. Od Evy se čeká, že překvapí a šokuje, zkrátka že přijde s něčím neotřelým, co diváka vyštípá z veseloherního spánku, v němž je udržován hálkovskou dramaturgií.

Po „těžké“ klasice, Nezvalově Manon Lescaut, Eva sáhla do skrytějších vod divadelní tvorby a vybrala si hru českého herce a spisovatele Vlastimila Venclíka, o tragické roli slavného českého písničkáře v boji s přízrakem „hnědé diktatury“, na českých prknech dosud neuvedenou. Na představení lákaly už měsíc dopředu tajuplné plakátky s fotografií prázdné židle a prostým nápisem „Hašler“, ale až v kritickou středu nadešel čas odhalit karty. Toho podzimního večera s ubývajícím světlem vnikalo do foyer Hálku čím dál více návštěvníků, kterým jako umělecký předkrm Eva naservírovala výstavu svých fotografií, povedených přírodních momentek z okolí Labe a kostela Sv. Jiljí. Ti, kdo vyčkávali na třetí zvonění v hledišti, pozorovali v namodralém přítmí kamennou zeď a uprostřed ní bránu s výmluvným „Arbeit macht frei.“ Už tento pohled zbavil diváka myšlenek na jakýkoli humor; po zádech začal přebíhat mráz. A skutečně tudy na začátku vpochodoval tichý zástup trestanců. Poté už tóny jedné z Hašlerových balad zahájily představení. Ty vzápětí přetrhl řízný beat-box Jana Koláře a odvážné taneční variace ve vzrušujícím-sexy podání Agáty Čechové. Tím se rozvíjel bezeslovný prolog hry, nesený se rytmem a pohybem. Zatím mlčenlivý Hašler sešel do hlediště rozdat několik květin. Vím, že Eva si vždy dává záležet na choreografické stránce představení, ale tentokrát mě po dvacet minut sužovaly obavy, zda se pro samý tanec dostane na dialogy. Nakonec jsem se jich dočkal a opravdu jsem mít uši nastražené. Chtěl-li divák pro sebe ze hry něco těžit, nemohl se spokojovat jen pouhou pastvou pro oči.

Mnohé znaky režijní práce dávají vzpomenout na předchozí „Manon“, ať už jde o dělbu práce v souboru nastavenou tak, aby si žádná role nepřipadala zbytečnou, o taneční vložky, symbolické pasáže beze slov, míšení autentické dobové atmosféry s moderními prvky nebo užívání neobvyklých rekvizit. Oproti sladké zpěvné Manon je Hašler už podle námětu hotovou tragédií. Výjevům z koncentráku či výslechům s gestapačkou se nezasmějete ani nechtíc. Navíc divák se tu musí popasovat s filozoficky náročnějším textem.

Myšlenkové jádro hry tvoří pohovory Hašlera Petra Čecha u „paní Komisaře“ Evy Hrubé (v červené kšiltovce, přiléhavých kožených kalhotách a vysokých holinkách). Ne náhodou si Venclík si vybral závěrečnou epizodu života hudebního génia. Hašler, zásadový vlastenec hrubě nespokojený s osudem své země, začne psát písničky provokující nacistický režim a svými postoji se stává vůbec pro mocenskou mašinérii nepohodlnou osobou. Hašler spadne do hledáčku potentátů a musí na pokračování absolvovat výslechy u přidělené „paní Komisař“. Tato sezení se zdají být úpornou bitvou ani ne tolik dvou odlišných osobností (v některých rysech, například v zásadovosti a lásce k umění, se gestapák a Hašler dokonce shodují), ale spíše vzájemně protikladných lidských principů, jež zastupují. Přetlačují se tu poslušnost proti hrdinství, kolektivní stádnost proti individuální vzpouře, věrnost proti zrádcovství. Hašler je vyslancem té sympatičtější poloviny, gestapačka se na jednu stranu obdivuje Hašlerovu umění a jeho odvaze vyčnít z davu loajálních, na druhou stranu, jako představitelka moci je nucena ho sama k této loajalitě přemlouvat. Když se jí to ani po důrazném naléhání nepodaří, posílá ho s lítostí do lágru na smrt. Tragika tohoto souboje je zdvojena vnitřními konflikty v postavách samých – Hašler zápolí se svým narůstajícím strachem, který ho svádí k zachování života, i za cenu upuštění od svých ideálů. Dobře ví, že proti dravému zvířeti moci je jeho vzpoura předem prohraným bojem a že shovívavost gestapačky mu v konečném důsledku bude málo platná. Paní Komisařku zase trápí, že svého oblíbeného umělce nedovede přivést k „rozumu“ a sama si je vědoma, že ve službách totality si nemůže dovolit Hašlera donekonečna zachraňovat. Z dialogů se křeše i věčně aktuální otázka po české národní povaze. Jsme národem zrádců a příštipkářů, vzdavačů a udavačů, kteří přežívají pouze cestou loajality? Jsme národem přizpůsobivých, který raději podtrhnou své hrdiny než aby je následovali do boje? Neumíme se bránit cizovládě jinak než písničkami a humorem? Ale jednoznačná odpověď neexistuje, nechť si ji každý vyvodí sám s pomocí svých zkušeností a znalostí. Hašlerův osud, jak jej líčí Vlastimil Venclík, ukazuje spíše k nelichotivým závěrům.

Herecky dominuje sama režisérka v nevšední roli ženského gestapáka „paní Komisař“. Bravurně zvládla povýšenecky tahavou dikcí potentáta, vše česky bez zbytečných příkras germanismů. Petr Čech sice odehrál roli rebelujícího Hašlera poctivě, jen vedle Evy občas působil jako trochu vyplašený hrdina, příliš nezvyšující hlas. Milým překvapením nejen pro mě byl herecký skok Marcely Biháriové, která na malé ploše dokázala přesvědčit o svém nadání, když v roli manželky pořádně vykřičela „nespolehlivého“ Hašlera. Dlouho se nezbavím vzpomínky na autentického opilce v podání Jana Vlčka. Ještě vyzdvihuji scénografii v podání Jana Koláře, kterého už lze pasovat na vrchního výtvarníka souboru.

Po náročném a nečekaně dlouhém kuse přišel nadšený potlesk a děkovačka. Na jeviště byl vyvolán i autor Vlastimil Venclík, za jehož finanční podpory se vše mohlo uskutečnit. S ironickou lítostí mluvil o krušné době, „kdy si autor musí platit za uvedení vlastní hry“, ale ihned dodal, že „má v záloze ještě několik her a dostatek peněz, takže se máme na co těšit.“ Mimo jiné prozradil, že „Hašler“ je dílem starším než většina účinkujících.

Při závěrečném hemžení ve foyer se mi podařilo nakupit něco málo názorů z publika. Stížnosti se ponejvíce obracely k příliš zdlouhavým pasážím – tanečním výstupům a četným záznamům Hašlerových písní, během kterých pohyb děje vždy poněkud zatuhl na hranici únosnosti. Sama režisérka ale při děkovačce přiznala, že do poslední chvíle neměla potuchy o délce představení. Úmysl však byl prý dobrý – vnést do představení co nejvíce atmosféry z Hašlerových písní. A zde některé hlasy z hlediště: „Líbilo se mi moderní pojetí tématu, jen bych ubral trochu vulgárních výrazů a také bych to v některých místech zkrátil, ale jinak představení mělo vysokou úroveň,“ řekl bonviván Radek. „Bylo to bezvadné, mně se líbí, že Eva je stále svá a to se kladně projeví,“ řekla divačka Marie s očima zářícíma nadšením. „Musím si pořádný názor teprve srovnat v hlavě, ale osobně bych tam od Hašlera uvítal více veselých písní, vždyť i takové měl! Výborná byla Eva, to, co se musela naučit, byla pěkná kláda!“ řekl Jarda od piva. „Bylo to zajímavě zpracované, ale zdlouhavé. Někde by to chtělo zkrátit, hlavně myslím ty hudební proluky,“ uvedla divačka Šárka.

Přese všechnu zdlouhavost a intelektuální náročnost jsme ve středeční večer byli svědky práce umělecky vysoké a myšlenkově hluboké práce, ke které se bude stát za to vracet ještě za sto let a nejen na území Nymburka. Dá se předpokládat, že představení Hašlera se během repríz bude vyvíjet a dobrušovat, aby ještě důkladněji na divácké mozky dopadlo ono intelektuální kladivo skryté pod pokličkou dialogů, Hašlerových balad a míhajících se světel. Nymburská divadelní scéna ještě může být vděčná, že pro ni tvoří někdo tak odvážný jako Eva Hrubá. Působí ve zdejším rybníku jako štika, která nedovolí, aby kapři v bahně usínali, okysličuje náš vkus a drží ho ve zdravém napětí. Jestliže někde v Nymburku kvete naděje na originální a svébytné divadelní umění, nejúrodnější pole vidím v mladém a odvážném souboru kolem Evy Hrubé. Co ty na to, Nymburku?


Kabaret Evy Hrubé - wethes


Karel Hašler (1879 - 1941) je bezesporu významnou osobností české kultury. Kariéru započal jako herec v divadelních společnostech Choděry a Dobrovolného, poté nastoupil do Národního divadla, kde působil 12 let až do roku 1915. Již v této době skládal písně s texty, rezonující aktualní společenská témata. Po odchodu z Národního divadla působil jako kabaretiér, po roce 1918 vedl palác Lucerna. Současně působil ve filmovém průmyslu jako herec (např. němý film Varhaník u sv. Víta), scénárista, režisér a producent. Obrovskou osobní statečnost prokázal při německé okupaci, když svými písněmi zesměšňoval hitlerovské Německo a vybízel k národní soudržnosti. Při natáčení filmu Městečko na dlani byl poprvé zatčen a tři dny vyslýchán. Po propuštění pokračoval ve výrobě Městečka na dlani, ale 2. září 1941 byl přímo při natáčení exteriérů znovu zatčen. Opětovného propuštění se již nedočkal a zemřel v koncentračním táboře Mauthausen 22. prosince 1941.

Venclíkova hra se odehrává právě v roce 1941 a její dějovou osu tvoří zejména události kolem Hašlerova zadržení a následného výslechu. Při dialogu s gestapáckým inspektorem Hašler bilancuje svůj dosavadní život, společenské dění za protektorátu a obhajuje své osobní názory a postoje. Vedlejší postavy milenky Lotty, Rudolfa Frimla, režiséra Vaňka nebo Hašlerovy manželky Zdeny se objevují druhých plánech hry, v časových reminiscencích. V průběhu můžeme sledovat Hašlerův urputilý boj za pravdu a spravedlnost v prostředí, kde většina přátel vzdala své původně radikální názory a přijala roli, přidělenou protektorátním zřízením.

Dramatizace Evy Hrubé začíná téměř dvacetiminutovou, strhující a dech beroucí taneční sekvencí, zobrazující pochod vězňů v koncentračním táboře. Emotivní tanec sólistky Agáty Čechové vyjadřuje zoufalé a sklíčené pocity bytostí odsunutých většinovou společností za hranici lidskosti. Po tomto raketovém startu jako by hra náhle vyhořela a ztratila motor. Předlouhé výslechy Hašlera, odehrávající u stolu jsou střídány plochými obrazy z natáčení filmu, zjednodušené pouze na pijatyky filmového štábu u nezbytného klavíru. Hašler v podání Petra Čecha bezradně vlaje jako tělo bez duše mezi obrazy z filmového světa a kruté reality gestapáckého výslechu. Nejvýraznější scénou první půlky se pak stává výjev s manželkou Zdenou, kterou s úžasným nasazením ztvárnila Marcela Biháriová. Druhá půlka začíná přisluhovačským projevem postavy přítele Rudolfa v podání Radima Keitha. Po tomto zmrazujícím projevu lidské malosti a strachu opět následují ploché výjevy výlechu, pijatyk filmového štábu, tanečně pojaté vyjadřování pocitů zatčeného Hašlera až hra dojde k rozpačitému přijatému konci.


Ta naše kundička česká?


Znalci a fanoušci tvorby Evy Hrubé, ale nebudou zklamáni. Rukopis nymburské režisérky je patrný již od prvních okamžiků. Výtvarnému pojetí hry dominuje kulisa koncentračního tábora a dvě rampy s osvětlovací technikou, s kterou se spíše setkáte na diskotékách než na divadle. Kostýmy nejsou dobové, herci se předvádí ve značkových pruhovaných mikinách, ve sportovních soupravách a teplácích jako na módním mole, kostýmní stylizace paní komisařky potěší nejednoho milovníka fetiše. Univerzální téma hry toto výtvarné pojetí bez problému umožňuje. Problém nastává ve spojení dobových nahrávek hašlerových písní a bezejmenné trance a house music, použité při tanečních sekvencích. Tento hudební slepenec mi připadá nešťastný a skoro až na hranici kýče. Režie Evy Hrubé je však nejsilnější právě v tanečních sekvencích, kde ohromuje barevností, exhibicí a promyšlenou choreografií. Zato hrané pasáže jsou nejisté až nudné, skoro jako by herci netušili, co mají hrát. Navenek hra připomíná třpytící módní show plnou krásných křivek a šminek, prokládanou mluvenými výstupy s morálním poselstvím, znějícím do prázdna. Na drama a silný příběh není a nezbyl čas. To co mělo být dramatem se stalo estrádou nebo dokonce postmoderním kabaretem. Možná, že pojetí Evy Hrubé vypovídá o tom, jak dnešní generace vnímá období druhé světové války i osobnost Karla Hašlera. Naše generace nezná utrpení a nesmyslnost války, cucáme hašlerku a v hlavě nám zní „Ta naše písnička česká“. V duchu si z patosu písňového textu děláme legraci stejně jako postava kameramana (ztvárnil Jan Vlček), když zanotuje: „Ta naše kundička česká“. Na jaké místo ve svém varietním programu by samotný kabaretiér Hašler tuto hru zařadil? Na začátek programu, patřící nováčkům předvádějící svou první, těžce nazkoušenou besídku nebo na vrchol pořadu, kde umělečtí vizionáři s lehkostí nastavují svá nelítostná zrcadla před zraky diváků? Odpověď ať najde každý sám.

I přes všechny vady a připomínky stojí za to představení shlédnout. Na nymburské divadelní scéně je Eva Hrubá jediným člověkem, ochotným na divadle experimentovat a to i za tu cenu, že ji to někdy příliš nevyjde.


Hašler, aneb co ty na to, národe?

Scénář: Vlastimil Venclík

Režie, dramaturgie, scénografie, choreografie, kostýmy: Eva Hrubá

Výtvarná spolupráce: Jan Kolář

Tanec: Agáta Čehová

Klavír, zpěv: Radim Keith

Hrají:

Petr Čech, Eva Hrubá, Jan Kolář, Radim Keith, Marcela Biháriová, Anna Bičáková, Martin Daněk, Lucie Větrovská, Adriana Košvancová, Jan Vlček, Venoušek Ulrych

Premiéra: 24. října 2007

(Nymburk, 30. 10. 2007, 0:00, přidal uživatel Wethes)


vytiskni [=]

Tento článek zhlédlo 6739 párů očí.

Diskuse k článku

Rádi vás uvidíme
anonymní uživatel, 8 . 3 . 2008, 11:36
Dovolujeme si vás pozvat na slavnostní derniéru hry Vlastimila Venclíka "Hašler", která se koná dne 12.3.v 19.30 v Hálkově městském divadle v Nymburce.
S potěšením oznamuji, že tato hra bude uvedena v původním obsazení herců. Ani sebestřednost režisérky Evy Hrubé, ani úchvatné reakce některých diváků v této diskuzi neodradily soubor, protože slovo amatér rovná se láska.
Derniéra rovná se konec, a proto je pro nás ctí sehrát toto představení i pro pár věrných diváků, kterým předchozí představení unikla.
Děkujeme za vaši přízeň.
Za soubor: E.H.

ANO, nerozumíš tomu :-)
anonymní uživatel, 7 . 2 . 2008, 6:41
Pokud mě oči nematou, tak je napsáno JENDA Z NEJLEPŠÍCH co doposud viděli a to jsem slyšel na VLASTNÍ UŠI. Neslovíčkař. Jinak ať si obrázek každý udělá sám. Nemohu do toho zasahovat.
Radim

Nějak tomu nerozumím
anonymní uživatel, 4 . 2 . 2008, 10:36
Jak můžete vědět, že jste byli nejlepší, když v listopadu proběhla jen polovina Karlínského Jeviště 2007? Lednových 13 představení jste už předem odsoudili do role outsiderů? - Ale při sebestřednosti paní Hrubé se tomu vlastně ani nedivím...

Pšt
anonymní uživatel, 30 . 11 . 2007, 7:46
Co vy hluční samotáři, že je tu takové ticho?

Pozvánka- "Poslední šance"
anonymní uživatel, 21 . 11 . 2007, 6:22
Městské kulturní středisko si vás dovoluje pozvat na jednu z dalších repríz divadelní hry Vlastimila Venclíka "Hašler, aneb co ty na to národe?", která se koná dne 27.11.2007 v Hálkově divadle v Nymburce od 19.30 hod..
Toto představení bylo ohodnoceno jako jedno z nejlepších na divadelní přehlídce "Karlínské jeviště 2007" v Praze a částí poroty vyhodnoceno jako to nejkvalitnější v divadelní tvorbě, co za uplynulých deset let trvání přehlídky mohli diváci shlédnout.
Těšíme se na vaši přízeň, za MěKs Nymburk
ředitelka Věra Svobodová v.r.

anonymní uživatel, 18 . 11 . 2007, 3:25
Vážení, nevím kolik z vás přišlo na premiéru této hry jen proto, aby si nacpalo pupky na rautu, který byl po skončení !? Netuším kolik z vás přišlo jen proto, že dostalo zdarma vstupenku za nějaký ten ubohý sponzorský dar?! Pokud to totiž byl propadák a nedalo se na to koukat, tak nechápu ten dlouhý nenucený potlesk na konci představení a už vůbec nechápu proč se po přestávce opět zaplnilo hlediště !? Nevím co jste očekavali vy, ale pro mě to byl hluboký zážitek od začátku až do konce, protože jsem pochopila a vnímala úplně vše co se na jevišti odehrávalo a co z něj proudilo. Každopádně mám radost i za soubor v tom, že se objevuje negativní kritika ikdyž bych řekla, že to lehce zavání osobní zaujatostí proti režisérce, která je a vždycky už bude nenapodobytelnou osobností Nymburské kultury. Neznám většího nadšence, bojovníka a držáka jako je ona ! Ale jak se říkalo i v době Hašlera ,,Ti nejlepší z nejlepších budou vždy zatracováni" a Eva a její soubor je nejlepší z nejlepších a to těžko rozdéjchávají ti, kteří tvoří léjna a doufají že ........ ( a že se jich na toto představení přišlo podívat docela dost). Závěrem děkuji celému souboru za to, že opět nezklamali a předvedli něco, co bohužel povrchní a omezený divák vážně nepobere. Děkuji. Lída

Zčeřelé vody kultury v Nbk:-)
anonymní uživatel, 13 . 11 . 2007, 8:13
Tak jsem zhlédla toto divadelní představení a taky se podívala na dojmy jiných diváků. Je pochopitelné, že co člověk, to jiný pohled na věc a jiný názor. Bohužel mám chvílemi pocit,že se zde řeší spíš osoba režisérky, než představení jako celek. Proto bych se ráda připojila k diskusi a napsala svůj vlastí dojem, protože jen když zde bude dostatek názorů, bude si moci nezaujatý čtenář udělat obrázek o tom, jako asi ve skutečnosti toto představení bylo.
Nebudu tady rozebírat jednotlivé postavy, jedná se o amatérské divadlo, které je ale dělané pro lásku k divadlu a nikoli pro peníze, nebo hvězdnou slávu a proto se i nějaké drobné nedostatky očekávají a v tom je vlastně to kouzlo amatérismu. Navíc si myslím, že zrovna toto představení jich příliš nemělo a všichni se snažili na maximum. Stejně tak nemá smysl zde rozebírat kulisy, nebo taneční stránku věci, protože ty byly jako obvykle perfektní. Spíš se chci podělit o to, že i když práci Evy a jejího souboru znám už dlouho, přesto se jí povedlo mě hned z kraje donutit se zamyslet sama nad sebou a svým způsobem myšlením.
Co mě totiž na začátku zaskočilo byly kostýmy a zvolený styl hudby-trance a house. Ale pak jsem si uvědomila, že jsem na toto představení přece nešla proto, abych shlédla Hašlera v klasickém pojetí, ale abych uviděla něco nového, modernějšího a možná i trochu šokujícího. Ale proč vlastně šokujícího? Protože člověk má zažité určité stereotypy a podle nich řídí své představy o tom, jak má co vypadat. A když se tomu pak něco vymyká, musela jsem se sama sebe zeptat:“ Je to tak špatně, nebo je to jen můj zažitý stereotyp, že Hašler musí být nutně klasika?“ Mojí odpovědí bylo, že tohle jsem přece mohla očekávat, že proto jsem se na představení těšila, jako ostatně na veškerá představení Evy a jejího souboru, protože pokaždé přináší nový a neotřelý pohled a pojetí daného tématu. Jakmile jsem si sama ujasnila tuto otázku, stalo se pro mě představení velice příjemným zážitkem, za který bych chtěla touto cestou celému souboru poděkovat. Kašpárek

Odpovídám, i když bych neměla
anonymní uživatel, 12 . 11 . 2007, 6:38
Woodoomane, máš pravdu, neměla jsem se vůbec zapojovat, ale na druhé straně bych vypadala jako nafoukaná "bréca z národního".
Diváku Aleshi, je fajn, že se rozlévá řeka názorů, ale fakt nechápu, proč stále teče přes mé jméno...Lidová moudrost: Když běží rychlý a dobrý kůň, vždy za sebou víří prach!
Vážený pane Mirku, nejspíš se asi známe, pokud mi tykáte, jsem ráda že jste se nepozvracel a že jste takový režijní fajnšmekr. Děkuju za radu, ale omlouvat se panu Venclíkovi nebudu, nemám důvod ( že byste byl básník? Fuj hnuj, to je opravdu perfektní rým!)
Pro Blanku F. : Osobně jsme si vše řekly, přesto si myslím, diskutujme na dané téma.
E.H.

NEHODNO MUŽE JEST...
WOODOOMAN, 12 . 11 . 2007, 5:07
"Nehodno muže jest, s lejnem zápoliti." /Jan Ámos Komenský/ "Kašlete na to, nechte to být! Slon neřeší, že ho štípl ovád!" /Aneta Langerová/ Podle slov těchto dvou moudrých osobností z různých dob bych se zachoval, kdybych byl Evou Hrubou a četl zde, co všechno internetový prostor snese... "S malostí blbů nesoutěžit" - dovolím si ocitovat ještě Karla Kryla - je jediný rozumný přístup... však mně samotnému taky trvalo, než jsem si ho osvojil! Evo, do téhle diskuze jsi vůbec neměla vstupovat, tím ses Ty, suverénně nejvýznačnější umělecká osobnost Nymburka, snížila na jejich úroveň! Ale kdo z nás nikdy nepochybil?
K představení samému: Z 95% je mohu jen a jen chválit! Ještě než vůbec začalo, běhal mi mráz po zádech ze sugestivní scény. Na mladých hercích bylo znát, že je to baví, že hrají s obrovským zájmem a nasazením. Petr Čech působil v titulní roli Hašlera poněkud "nevyhraně" a nejistě, avšak to paradoxně přispělo k větší přesvědčivosti jeho výkonu... vždyť historický Karel Hašler sám se taky přece v rukou gestapa neocitl jako hrdinný odbojář typu Julia Fučíka, Jana Ziky či Josefa Mašína, kteří s něčím takovým museli počítat a být na to připraveni, nýbrž jako oběť okolností a udavačů. A jako takový jistě prožíval právě ty úzkosti, naděje, nejistoty, jež hra zobrazuje. I hudební doprovod mne velmi zaujal právě tím, co je zde kritizováno, tedy propojením autentických Hašlerových nahrávek s moderní hudbou pro dnešní mladé. Režisérsky bylo představení provedeno na špičkové úrovni - zvládnout přechody z přítomnosti do vzpomínek beze slov, pouze vizuálními prostředky tak nápaditě a přitom srozumitelně, před tím klobouk dolů! Těch 5% ne-chvály bych si vyhradil pro herecký výkon Evy Hrubé v nesmírně psychologicky složité roli Paní Komisař. Sice dokázala vyjádřit mnohovrstevnatost vztahu její postavy k Hašlerovi, neřešitelný rozpor mezi povinnostmi gestapačky a niterným lidským obdivem k němu - ale nemohu si pomoci, v autorských představeních své vlastní poezie působí E.H. mnohem přesvědčivěji. /Můj názor je však subjektivní a zkreslený tím, že patřím mezi skalní "Anet-ultras", pro něž je autenticita uměleckého vyjádření, "ne-hraní", nejvyšší hodnotou./ Jednoznačně je také třeba vyzdvihnout celkový dramaturgický záměr, s nímž je Venclíkova hra uváděna právě nyní. Téma umělce ve spárech totalitní moci má i v současnosti - a právě v ní! - co říci. Přičemž totalitní mocí, schopnou zničit citlivé a talentované umělecké osobnosti, jež něčím vyčnívají nad přízemní omezenost davu, nemusí být vždy jen politické režimy založené na té či oné ideologii, ale i destruktivní stádnost zakomplexovaných debilů. Jak je možno vidět právě zde...
Návštěvu druhé reprízy představení koncem listopadu každopádně mohu komukoliv, kdo má IQ vyšší než gorila, vřele doporučit!

objektivní konstatování o lavině
anonymní uživatel, 9 . 11 . 2007, 5:27
Doširoka se nám rozlévá řeká názorů... takovou debatní povodeň Nymburk potřebuje. Aspoň to vypadá, že se něco děje, konečně nějaký kulturní zápas v regionu. Ty dvě recenze, když už pro nic, tak byly dobré jako kamínky spouštějící očistnou lavinu. Divák Alesh

..tak už jsem to viděl
anonymní uživatel, 8 . 11 . 2007, 12:25
Přišel jsem, viděl jsem, neblil jsem, námět dobrý, režie fuj hnuj. Evo, omluv se panu Venclíkovi.
Mirek

anonymní uživatel, 7 . 11 . 2007, 11:55
Ano, svět internetu je snadný, lze tu zveřejnit cokoli a podepsat to jakkoli.Samozřejmě jsem četla i jiné články a hledala info, a právě to co jsem našla, mi ukazovalo na tu zmíněnou nekompetetnost. Proto jsem chtěla názor autora.
Ale já jsem tady asi omylem, nejsem totiž z Nymburku, a pochopila jsem, že se tady vede debata mezi pár lidmi, kteří se navzájem znají a řeší si tu osobní účty (kdosi je čísi kamarád, někdo se urazil, že je z jiného souboru a nebyl pochválen, či co apod.).
Takže se loučím a přeji hezký den (bez ironie).
PS:Asi je nejlepší, když každý shlédne, co ho zajímá a utvoří si svůj vlastní názor, s tím, že někteří mají potřebu tento svůj názor zveřejnit. Je pravda, že se každý může svobodně rozhodnout, zda si ho přečte, proto už nebudu do nikoho rýt, prostě bude lépe vybírat zdroje informací o tom, co mě zajímá.

Hele Jiřko
anonymní uživatel, 7 . 11 . 2007, 10:36
Hele Jiřko, píšeš že jsi čtenář recenzí a jeden z autorů tě dráždí. Oba autoři na tomto portálu mají spoustu příspěvků a podle nich si můžes udělat nejen na ně obrázek. Stačí jen jeden klik na jméno, kdo chce najít, najde! A potom ještě zkus něco vygooglit :o)) Od kdy autor se na závěr článku představuje? Ťuky, ťuky, na čelíčko, přeci tě nikdo nebude vodit za ručičku, chceš-li informace, najdi si je, ve světě internetu je to tak snadné.

hihi
anonymní uživatel, 7 . 11 . 2007, 8:50
Hihi, když se vys** a nespláchneš, tak jsi akorát tak prase :-))

anonymní uživatel, 6 . 11 . 2007, 10:47
Citace: Největší hřích na tomto světě je být sám sebou! To vám neodpustí nikdo. (ze hry Hašler)

anonymní uživatel, 6 . 11 . 2007, 10:19
Nečetll jsem ani recenze ani následnou diskuzi, chci pouze vyjádřit svůj osobní názor na představení Hašler.
Úžasná scéna a choreografie a scénář, který nutí přemýšlet. Není to asi představení pro každého, ale vnímavý divák jistě ocení.
Děkuji za zážitek a těším se příště.
Petr
Petr

anonymní uživatel, 6 . 11 . 2007, 10:12
Ráda bych jen dovysvětlila- já nekomentuji názor pana Wethese, je v mnohém odlišný od mého, ale má na něj samozřejmě plné právo. Pouze mě (a to nejen v souvislosti s diskutovaným představením) velmi překvapuje, že řada lidí se cítí být kompetentní psát recenze na práci jiných, a já jako čtenář těchto recenzí nemám příliš šanci zjistit, kdo vlastně hodnotí, jaká je jeho profese, jeho vhled do dané problematiky apod. A to mě poněkud dráždí.
Jiřina
PS: V umění , jehož vnímání je velmi relativní, je otázka kritiky na poněkud delší diskuzi

anonymní uživatel, 6 . 11 . 2007, 10:06
To Ave Aburh: Evi,pokud to je rakce na můj příspěvek, rozhodně to neměl být žádný útok na Tebe. Vůbec to tak nebylo myšleno a ani jsem nepředpokládala, že by to tak mohlo být chápáno. Samozřejmě vím, a nechtěla jsem rozlišovat mezi hrou zábavnou a tragickou, že podstata jakéhokoliv divadla je stejná. Celé jsem to psala na obranu Hálku a naší produkce, protože si myslím, že nejsme tak všední, nudní a nezajímaví, jak se snaží recenze A.Misaře naznačit.
Každopádně Ti přeji hodně štěstí.... a nenech se až tolik rozhodit negativní kritikou. ;-)
Blanka F.


Pro Jiřinu
anonymní uživatel, 6 . 11 . 2007, 8:45
Nechci se zde zastávat názoru Wethese, ale jak psala Blanka, tak vždy budou dva tábory. Recenze to je, vždyť účelem a smyslem kritiky je analyzovat, rozlišovat, hodnotit a výsledné posudky čili kritiky nebo recenze publikovat. Ideálem je kritika nestranná, věcná, jak to klasicky vyjadřuje požadavek, aby kritik posuzoval vycházeje „z věci samé“ (kata to auto, Aristotelés). To vyžaduje, aby se kritik s kritizovanou věcí do hloubky seznámil, aby ji dokázal porovnat s jinými a dokázal přiměřeně rozlišit její dobré a špatné, slabé a silné stránky.
Ivana

RE: Pro paní Evu
anonymní uživatel, 6 . 11 . 2007, 6:52
Kritiku (Borovského nechme stranou) by v každém případě měli psát pouze lidé kompetentní, tedy patřičně vzdělaní a prokazatelně schopní. Neznám pána skrytého pod jménem Wethes a tedy nevím, zda tyto podmínky splňuje.
V titulu článku je uvedeno recenze, nikoli názor. Doufám tedy, že vstoupí do této debaty a přesvědčí mě o svém vzdělání v oboru recenze.
Představení navštívilo cca 220 lidí, je tedy možné, že existuje 220 názorů. Proč právě ten pana Wethese by měl být pro mě určující?
Jiřina

anonymní uživatel, 6 . 11 . 2007, 6:35
Víte, co, milánkové, nechte už paní Hrubou na pokoji, nikdo vám v tom nebrání.

anonymní uživatel, 6 . 11 . 2007, 6:32
Odpovídám, bezduchost, bezduchost, bezduchost!
Radím vám jedno, nechoďte do divadla, když se chcete bavit, běžte chlastat pod viadukt nebo do hospod podřadných "pátých tříd".
Divadlo je už od pradávna součástí kultury toho či onoho národa a jeho životním odkazem budoucího. Nelze rozlišovat mezi hrou pro zábavu a hrou tragickou, ať ta či ona, mají jedno společné. Nastavují zrcadlo době svou výpovědí a uměleckou metaforou či nadsázkou.
Opravdový mistr herectví, pan Josef Kemr, řekl krásnou větu, že divadlo má mít vždy hluboké myšlenky, které zasáhnou hluboce diváka.
Držím se Stanislavského, a ne Vetešníka.
Ave Aburh
Dovětek: Když se nezatáhne opona, prostý divák neví, že je konec...
Odpověď (alegorie) : Když se vyseru a nespláchnu, tak taky nepoznám, že je konec?

anonymní uživatel, 6 . 11 . 2007, 4:53
Re: Re: Ovace

anonymní uživatel, 6 . 11 . 2007, 3:11
Aha, takže tam byli samí prosti divaci.
>>>> trochu zcestný, ne? Je to jen slovíčkaření (mno, třeba tam byli prosí diváci jako ty, ale prostí diváci jako prostí občané bo jako prostá duše, která pláče na tím, že si utrháváš sousto, kde nemáš, tudíš peč na slovo prosté. Dík

Re: Re: Re: Ovace
anonymní uživatel, 6 . 11 . 2007, 4:30
To netvrdím, ale už to tu několikrát bylo, že divák neví, kdy je konec, když se nezatáhne opona :-)

Re: Re: Ovace
anonymní uživatel, 6 . 11 . 2007, 3:11
Aha, takže tam byli samí prosti divaci.

Re: Ovace
anonymní uživatel, 6 . 11 . 2007, 2:20
No, jak to říct, když se nezatáhne opona, tak prostý divák neví, že je konec, co? :-)))

Ovace při premiéře
anonymní uživatel, 6 . 11 . 2007, 2:17
Proč nikdo z recenzentů nenapasal něco ohledně dlouhého ticha, které se neslo hledištěm po zkončení hry. Na mě osobně to nepůsobilo dobře. Že by diváci nepochopili, byli nespokojeni, ...???
Já osobně jsem se na sedátku při těch výsleších pěkně nudou kroutila.
Hanka

anonymní uživatel, 5 . 11 . 2007, 9:53
Koukám, že se to tu pěkně rozjelo, ale nedá mi to, abych taky nezareagovala. Nebudu tady řešit, jestli provedení Hašlera bylo dobré, nebo špatné, protože vždycky tu budou dva tábory s jiným vkusem a chápáním. Spíš bych ráda reagovala na článek Aleše Misaře-lépe řečeno, na některé části tohoto článku. Hned v úvodu "....co diváka vyštípá z veseloherního spánku, v němž je udržován hálkovskou dramaturgií..." K tomu asi tolik: Divadlo se dělá především pro diváka a to takové, jaké ho chce divák vidět a jelikož divadlo by měla být především zábava, i divák se chce hlavně bavit a odpoutat se od problémů všedních dnů. Uznávám, že je zapotřebí občas vyjít na scénu i s vážnějším a přemýšlivějším kusem, jakým Hašler určitě je, ale neřekla bych, že autor recenze je natolik obeznámen s čiností Hálku, alespoň za posledních 15 let, že může znát kvalitu jeho představení. Ono totiž není z nejjednodušších "dělat vážné umění" a přitom mít úspěch u diváků. Možná je lepší nejprve vyzkoušet a pak soudit. Závěr této recenze v podstatě navazuje na její úvod. Evy Hrubé i jejího díla si bezesporu vážím, protože pro divadlo udělala opravdu mnoho,ale nemyslím si, že na její činnosti stojí a padá nymburské kulturní dění a že za posledních několik let se na nymburské scéně objevilo mnoho zajímavých her a hereckých výkonů, které určitě stály za zmínku, ovšem byly to přeci "jen ty veselohry z Hálku". V podstatě mi to přijde jako "střílení do vlastních řad" protože i na realizaci Hašlera se, i když nepatrně, podílí DS Hálek - dokonce sám autor recenze je díky účinkování v Manon veden jako člen tohoto souboru. A nakonec? I v Hálku existuje mladý a odvážný soubor, který ovšem hovoří činy a odehranými představeními a ne internetovými články.
Blanka F.

Pro paní Evu
anonymní uživatel, 5 . 11 . 2007, 9:06
Milá paní Evo,
měla jsem o Vás lepší mínění. V článku od Jirky Vetešníka není ani jedno hanlivé slovo na Vaši osobu, proč ho urážíte a kopete okolo sebe? Vždyť je to Jiřího, stejně tak i anonymův názor,.... Spíš byste měla být ráda za každý podmět, aby další hry byly lepší a lepší. Vždyť ani jeden z nich nepsal na Vaši osobu nic špatného.

Zásady literární kritiky Borovského (napsal stať Kapitoly o kritice - zásady dobré kritiky)
1. Kritik nemá jenom hanět nebo jen chválit, měl by být objektivní
2. Kritik musí mít k práci odpovědný přístup
3. Kritik nemusí umět sám umělecká díla napsat
4. Dobrá kritika nepotřebuje podpis známého autora

Všechny body Jiří Vetešník splňuje, stejně tak i anonym vyvážil svou kritiku

Přeju Vám spoustu úspěšných představení
divačka Alena

Kam s ní?
anonymní uživatel, 2 . 11 . 2007, 6:43
Máte několik možností: vrazit jí hlavu do kontejneru, páč je plná bordelu, ovšem lépe by vyhověti bylo ranou prudkou vymrštit ji do nebe, páč anděl není, ale ďábel drzý, opovážlivý, extravagantní a přespříliš chytrý, zaslouží si za tuto opovážlivost, jako je sebelichocení, sebeláska, sebeukájení, rukou Páně, prstem kyvu, kárnou radu dáti: Pod zem patříš! A já pravím: "Nezahynu!"
A tímto jsem chtěla poděkovat všem, které představení Hašler oslovilo a ještě osloví.

Dovoluji si vás s pokorou pozvat na reprízu 7.listopadu 2007 v 19.30. v Hálkově divadle.

Vložili jsme do své práce a do předlohy Vlastimila Venclíka své duše, právě tak, jako všechna světýlka blikající na jevišti, předaná hercům z rukou malého dítěte.
Děkuji za vaši přízeň.
Eva Hrubá
(Máte smůlu, v tom kontejneru, při tý dobrý svačině, mě napad skvělej nápad...Takže...)

Kabaret Evy Hrubé
anonymní uživatel, 2 . 11 . 2007, 6:25
Odpověď: Milý Jiří Wethešíčku,
jak mě těší, že jsi si našel historický materiál o panu Karlu Hašlerovi a rozsáhle ho popsal - zbytečně!
Vše je přece zpracováno ve hře, kterou nazýváš kabaretem, besídkou s předlouhými výslechy. Avšak v nich je právě písničkářův život, pulsující v ústech Paní Komisař (dle mého názoru geniálně napsané panem Venclíkem).
Pijatiky, jak nazýváš scény u "nezbytného klavíru", jsou reminiscencí do života požitkáře, génia a rebela...Dovedeš si představit Hašlera bez klavíru?
Třpytivou módní show si představuji jinak a metaforu "ta naše kundička česká" také, ale toto vysvětlit někomu, kdo o tragikomedii Vlastimila Venclíka hovoří jako o besídce, nemá smysl.
Můj názor je ten, že se nesluší recenzovat tak vzácného a zralého autora. Recenze je obor pro ZKUŠENÉ a VYSTUDOVANÉ. Pamatuješ, co řekl pan Hašler? Kdo nic neumí, ten radí. Ač mám na to vzdělání, nedovolím si to ani já, a mohla bych. Nějak mi tu chybí pokora, úcta a převyšuje tu nabubřelost a samolibost, která se odrazila v nepochopení a v osobním zájmu.
Že by pan recenzent nebyl nad věcí a nezaujatý? Nebo se mýlím, Jiří?
Toto není obhajoba, také nejsem u soudu. Za svým režijním pojetím si stojím, i za propojením současného s minulým, jak v kostýmech (bez značek), tak ve světelné produkci, nadále v "hudebním slohu" historických nahrávek a dobových, protože celým záměrem je současná aktuálnost hry s podtextem minulého.
Přesto si cením toho, že mi je Tebou dovoleno na divadelní scéně experimentovat, i když se to vždycky nepovede.
Děkuji Eva Hrubá

Nemám ráda anonymitu
anonymní uživatel, 2 . 11 . 2007, 6:01
protože se dá za ní skrýt a zneužít.Dovoluji si odpovědět na příspěvek "hezky jste si tam zakouřili".
Vážený příteli/přítelkyně, opravdu jsem se zasmála.Kdyby měl člověk brát Vaše názory vážně, asi by nemohl dál pracovat.Divadlo je pro mne zodpovědnost, pokora a poctivost.
Značkové oblečení? Žádné! Na to vážně nejsou finance, jak jste na to přišli?
Holky u tyče? Ano, tady padla kosa na kámen.Správně.Byly to holky z baru a u tyče, "GIRLS", tak je nazval autor hry Vlastimil Venclík.
Petr Čech? Cigárka? Hašler byl vášnivý kuřák, Petr je nekuřák, snad se to v dalších reprízách naučí.
Nekonečné výslechy? Je mi líto, že Vám nic neřekly, ale ve výsleších je uznáváným autorem divadelních her V.V. bravurně zakomponován celý Hašlerův život.Kdybyste pozorněji naslouchali, možná by Vás "nehorázně" dlouhý výslech posunul dál...
Jedna z nejhorších her? Díky.Viděla jsem i horší.
Eva Hrubá

anonymní uživatel, 2 . 11 . 2007, 11:34
Hra byla výborně zpracovaná,žádná scéna mi nepřipadala zbytečná.Autentické nahrávky mě potěšily,šla jsem přece na Hašlera:)

hezky jste si tam zakouřili
anonymní uživatel, 30 . 10 . 2007, 10:23
- do hry byla snaha zakomponovat moderní značkové oblečení, bohužel Hašler v teplákách se mi nějak nelíbil a podle mě to nepůsobilo dobře
- Marcela Biháriová mě hodně překvapila svým osobitým skvělým výkonem
- taneční vystoupení v rytmu trance - skvělý nápad, líbilo se mi, ale občas mi to připomínalo koukání se jen na tančící těla, ze kterých nic nevyzařuje, pro mě to bylo jako když tancuje robot, který ma naučené své pohyby – přirovnání: to je jako když jste v baru či bordelu a holky u tyče se předvádějí. Taky to zaujme, ale dík tomu, že je to jen pohyb těla, odradí to.
- Radim Keith převyšoval svým výkonem hlavní postavu
- Petrovi Čechovi nějak neslušela ta cigareta, prostě mě herecky nic neřek – bohužel :o((
- při dalších a dalších nekonečných výsleších pod taktovkou Evy Hrubé, mi naskakovala husí kůže, vždyť se ten motiv stále opakoval a divákovi vůbec nic nového neřekl. Když už těch výslechů bylo tolik, proč se od sebe vůbec nelišily, proč Hašler vypadal a choval se stále stejně? Ještě že měl svá cigárka a neusnul
- hezky jste si tam zakouřili
- oceňuju čas, který jste do toho vložili, ale pro mě to byla jedna z nejhoších her

TN PAMPAM




© HlucnaSamota.net 2002 - 2012 | prostor poskytuje eldar.cz | web zrobil klokánek | mapa stránek