WEB UKONCIL PROVOZ. TOTO JE ARCHIV. NENI MOZNE SE PRIHLASOVAT.
HlucnaSamota.Net
. časopis . : . . hudba - mp3 .
tvorba - svobodná písmenka
zrcadlení duší

Seriál o Zrcadlení duší



V úterý 25. září proběhlo další Zrcadlení duší. Básnický pořad Zrcadlení duší je trvalka, která na nymburské scéně působí již třetím rokem. Krom čteného a recitovaného slova se pravidelně objevují místní i muzikanti např. Crossband, Ravanello, Triquetrum, Lážo plážo nebo Surikhata trio. Texty objevující se na Zrcadleních se budou pravidelně objevovat i na našich stránkách. V prvním díle si můžete přečíst dvě scénky od básníka Aleše Misaře.


Do lednice (Aleš Misař na motivy K. J. Erbena)


Muž měl břicho samé sádlo,

málo mu to slušelo,

„Bodejť by ti sako padlo,

když ti roste panděro!


Za týden nám dcera vdá se,

tvé sražené kalhoty

po letech ti zapnout v pase -

to se jeden zapotí!


Žral bys jen jak dravý hroch,

převlečený v člověka!

Sto kilo bys zhubnout moh!“

žena v ucho haleká.


Manžel před ní hrůzou chví se

„Přejdeš z masa na mrkev!

ztenčíš faldy do měsíce,

prosvitne Ti kost a krev.

Hoj, ty musíš jako svíce

štíhlý být již do týdne!“

hrozí mu, že do lednice

řetězem vstup ovine.


Vydírá tě hladem, chlape,

chce tě mořit fúrie!

Manžel panděra se chápe,

že ji sádlem ubije.


„Žrádlo na stůl!“ – „Drahý choti,

jsi ty ale nezbeda?“

jako vepř se tlouštík potí,

když břich nad ni pozvedá!


Po špekách se valí ztěžka

ku lednici jako sud,

žena na stráži tam mešká

neutekla doposud.


Hlídá lednici jak banku,

v ruce válec na těsto.

„Pojď si na buřt, otesánku!“

kéž by ranou odnes to!


Již se sune tučná hora,

na Davida Goliáš:

„Zadržte ho, prasotvora!“

u srdce to bolí až.

Obr dusá, kroky sloní

linoleem tupě zní,

žena z dráhy neodkloní

projektil ten obézní.


Avšak uhne, a vtom přes nožku jí

pašík duně klopýtá,

salámy už sotva ují,

lednice však – rozbitá.



Svatba bez závoje (Aleš Misař)

Velice realistická miniaktovka

Osoby: starosta, ženich, nevěsta, matka ženicha, tatík nevěsty, muž a žena z davu


TATÍK B.: Lidičky! Dneska se mi žení /to se spletl/ dcera, jaký slavný den! A to je teprve začátek. Počkejte si ještě na hostinu, takovou jste ještě neviděli! Dal jsem oškubat padesát hus, metrák klobásek, staré ročníky Beaujoulais jsem dal přivézt přímo z prosluněných strání Burgundska.


ŽENA Z DAVU: Tak už ticho! Starosta mluví!


STAROSTA /suše strojeně/: Sličná nevěsto, odvážný ženichu, nechcete si to rozmyslet? Víte, že míra rozvodovosti činí 62% ? Ne? To tedy obdivuji vaši odvahu. Nyní vás žádám, abyste přistoupili blíže… Tak… Učili jste se dobře? Teď vás trochu vyzkouším. Začneme od ženicha. Vážený pane Rorýsku, žádám vás, proneste svůj slib nevěstě.


ŽENICH: Milá Blaženo, já, Richard Rorýsek, ti slibuji, že z Tebe učiním svou nejponíženější otrokyni, v nemoci i ve zdraví mi budeš po vůli, za to ti odepřu možnost vzdělání i docházky do práce, zajistím ti bezpečí svého 1+1, kde tě budu držet jako oko v hlavě, abys mi mohla uklízet, vytírat, vyvářet a prát, já budu moci prát tebe v případě neuposlechnutí rozkazů. Milá Blaženo, slibuji, že své případné nevěry ti zatajím, abych tě ušetřil bolesti a že v případě rozvodu ti odlehčím od všeho majetku. Děti si můžeš nechat, jestli ti nějaké vůbec udělám.


MATKA R: Výborně Ríšo, ani jedno přeřeknutí!


STAROSTA: Kroťte své nadšení, osobo, ještě není vyhráno!


TATÍK B.: Vyhráno? Přestává se mi to líbit. Šplouchá mu na maják? Odkud se to bifloval?


STAROSTA: Ticho v oddací síni! Výborně, Richarde, máte za jedna. Nyní žádám vás, sličná nevěsto, abyste pronesla svůj slib k ženichovi.


MUŽ Z DAVU: Blážo, buď statečná holka, jdi do toho. Bla-že-no, Bla-že-no /skandují/


NEVĚSTA: Milý Richarde, já, Blažena Konopásková, ti slibuji, že se Ti ve všem podřídím, v nemoci i ve zdraví ti budu věrně posluhovat, zbavím tě přítěže vaření, praní a výchovy dětí, budu se držet doma, nebudu vycházet ven a stýkat se ani s kamarádkami natož s jinými muži, budeš mě moci bít za každou maličkost a křičet na mě jak se ti zlíbí a dokud ze zoufalství nespáchám sebevraždu, budu uznávat tvou autoritu, budu uctívat tvou nadvládu a sílu, neboť ty jsi pán tvorstva a já jsem jen odštěpek tvého žebra.


TATÍK B: Co blázníš, holka? Myslel jsem, že ho budeš mít pod pantoflem a ty tohle!

MUŽ Z DAVU: Tak přece je pod čepcem a pod bičem otrokáře, hurá!


STAROSTA: Dobrá práce, už teď jste poslušná, nevěsto, dokonce i davu nasloucháte.... A nyní žádám snoubence, aby stvrdili své poslední ano! Odpovězte mi vy, Richarde Rorýsku, berete si tady tu ženskou za svou právoplatnou otrokyni v oblasti sexu, výchovy dětí a od toho odvozených domácích prací?


MATKA R.: (skanduje) Ríšo, ano! Ano, ano, ano!


STAROSTA: Nenapovídat, k čertu!


TATÍK B.: A ne a ne a ne! Blaženo, jestli si ještě trochu soudná, vezmi kramle, čelem vzad!


STAROSTA: Ticho, nebo vezmu kramle já a dceru nevdáte.


TATÍK B.: No to by bylo jedině dobře, ty šašku, tohle vůbec není obřad podle předpisů, ale nějaká fraška, jenomže já na divadlo nejsem zvědavej! (vztek už ho nadzvedá ze židle)


STAROSTA: Zřízenci!! (Přiskočí dva muži, zadrží ho. On se vzpouzí, ale nemůže se vymanit)

No a můžeme pokračovat. Řekněte mi, ženská, berete si tohoto muže za svého výhradního otrokáře a jediného pána nad svým životem?


TATÍK B.: (Zmítá se v sevření dozorců) Blaženo, opovaž se souhlasit, uvidíš doma ten vejprask. Tohle je blbá eskapáda, to se mi snad zdá! Zatraceně, lidi, proč nic neříkáte, takhle přece doopravdy svatba neprobíhá!


STAROSTA: Ale kdepak, pane, mýlíte se, právě že takto probíhá pravá svatba bez přetvářky. Škoda že takhle nevypadala ta vaše před pětadvaceti lety. Copak si nevzpomínáte na tu svou? Podívejte se na sebe a pak vedle sebe. Proč po vašem boku chybí vaše manželka? Aha – týral jste, bil jste ji a ponižoval, jako by byla vaše otrokyně. Střídavě jste ji zamykal v domě a pak zase vyháněl ven v mraze i s dětmi. Ona se nebránila, neměla odvahu něco říkat. No necivte na mě jako byste nevěděl nic o svém manželství. Vaše krutosti už nemohla manželka vydržet, už nevěděla kudy kam a tak jedinou záchranu našla v dobrovolné smrti!!


TATÍK B: To si vyprošuji takhle to roztrubovat na veřejnosti! Nechcete rovnou do bulváru? Tady jsme na svatbě mé dcery, tak se podle toho laskavě řiďte a nevytahujte na mě kostry ze skříně! Nebo bude zle! (Šije sebou v sevření dozorců)


ŽENA Z DAVU: Vidíte ho, jak se vzpouzí? Je v něm zlo! Zloduch! Všeho schopný násilník.


NEVĚSTA: Tati, nech toho a odpusť mi, musela jsem to takhle nastrojit, jinak bychom tě nikdy nepolapili. Nemohu zapomenout, cos udělal mojí mámě.


TATÍK B.: Co kyndáš,ty zrádkyně, nakonec ti toho Richarda ještě budu přát, ten by tě naučil!


STAROSTA: A nezradil jste spíše vy svou ženu, když jí tehdy přísahal věrnou lásku, oddanou péči a věrnost? Kdybyste odříkával přesně takové hrůzné, ale pravdivé sliby, jako zde pan Richard (ten s úsměvem kyne tatíkovi), bylo by všechno v pořádku, alespoň byste nepřísahal křivě.


TATÍK B.: (flegmaticky) Sakra, no ale copak je to splnitelný všechny ty sliby o věrnosti za hrob? No tak jsem udělal nějaký chyby, holt to každej nezvládne!


NEVĚSTA: Tatínku, prosím tě nebuď trapný se a nech starostu dokončit, co jsme tu načali!


STAROSTA: Děkuji za zastání! A nyní odpovězte, vážená nevěsto! Shledáváte vašeho otce vinného z domácím násilím, které vedlo k sebevraždě své ženy, a rovněž vinným z křivé přísahy před oltářem a přejete si, aby byl v důsledku toho řádně potrestán?


ŽENA Z DAVU: Na pranýř s ním, na pranýř, na pranýř!


MUŽ ZDAVU: A proč? I ženský dokážou bejt fúrie! Musel se třeba nějak bránit!


TATÍK B.: Takhle to je tedy? Vy komedianti, to jste si mohli odpustit. Blaženo, jestli je v tobě ještě zrníčko citu k svému otci, řekni Ne! Ne! Ne! A stokrát ne!


NEVĚSTA: Ano!


STAROSTA: Tímto považuji soud za uzavřený. Odveďte ho rovnou do cely!


TATÍK B.: Takže nakonec soud? Co si o tom myslet? Dcero, ty huso, doma dostaneš! Chci normální soud, když už mě teda chcete obviňovat. Hej! Nechte mě! Hej, hej! Podvod, podvod. Spráskám vás všechny jako psy!! Dcero, huso, pomoc!


BLAŽENA: Sbohem, otče! (odváděn)


STAROSTA: (křičí za ním) Dostanete napráskáno vy! Budete mít ženskou bachařku!


ŽENICH: Uf, konečně to máme s krku. (všeobecná radost, teď si budou všichni blahopřát)


MATKA R.: No vidíš, Ríšo, zas o jednoho násilníka míň a teď půjdeme domů, dáme si čaj.


NEVĚSTA: Bravo! Děkuji za vynikající spolupráci! Moc jste nám pomohl, pane Rorýsku!


ŽENICH: Ale nedělejte z toho drama, já byl jen pěšák v poli. Hlavní dík patří tady panu starostovi, to je rozený inscenátor. (ukazuje na starostu)


NEVĚSTA: Děkuji vám! Pane režisére! Přinesu vám za to nějaký meloun. (třese mu rukou)


MATKA R.: Bravurní výkon, pane starosto, pěkně jste mu to nandal. Přinesu vám nějaké buchty. Zrovna jsem pekla.


ŽENICH: Máte i mé uznání, pěkně jste to políčil. Měl byste působit na advokacii. Gratuluji!


STAROSTA To nestojí za řeč. (Náhle se obrátí k divákům) Tady už nic není k vidění. Rozejděte se, rozejděte se, inscenace je u konce! Tak jste to viděli a kdo ví, v kolika z vás se tady pohnulo svědomí!! Kolik z vás učinilo z vážnosti svatebního obřadu divadýlko plné křivých přísah!! Rozjímejte o váze slibů, které dáváte druhým. Zamyslete se nad sebou! A nechoďte mi na oči, dokud to nevymyslíte!!


Konec

(Nymburk, 2. 10. 2007, 0:00)


vytiskni [=]

Tento článek zhlédlo 4460 párů očí.

Diskuse k článku




© HlucnaSamota.net 2002 - 2012 | prostor poskytuje eldar.cz | web zrobil klokánek | mapa stránek