recenze
Wethes
V sobotu 11. srpna se soutok Cidliny a Labe proměnil ve festivalovou lokaci. Louku u rekreačních chatek zabralo pódium a návštěvníci s pivními kelímky. Pro některé „stálé“ rekreanty klidného místa na soutoku dvou řek začala noc plná hrůzy nebo v lepším případě noc příjemných překvapení.
První ročník festivalu proběh 12. srpna minulého roku a vystačil si s dramaturgií tvořenou místními skupinami: Ydar Bědop, Masaku Screever, Nový Hrábě, Ananás Kúsky, Bez peří a Mixle v pixle. Dramaturgie letošního ročníku přinesla větší jména, a to Krucipüsk nebo První Hoře. Když jsme u toho vzpomínání, s myšlenkou uspořádat na soutoku festival se již před čtyřmi lety zabýval Jiří Najman. V této době vznikl i název Soutock, jako parafráze slavného Woodstocku. Avšak samotné realizace se festival dočkal až se vstupem Pepy Podoláka a okruhu jeho přátel. Umístění festivalu do lužního lesa nese několik omezení, například požadavek na kapacitu maximálně 700 návštevníků a omezení automobilové dopravy. Nutno dodat, že první podmínka byla návštěvou asi 200 diváku splněna a co se týče dopravy, tak nejčastěji jsem zaznamenal turisty v luxusních bourácích, kteří na festival rozhodně nemířili.
Hudba – nahoru a dolu
Festival zahájil s kytarou Lukáš Zíta, mimo jiné působící ve skupině Melouni. Lukášova směs folku, country i blues byla na rozjezd velmi dobrým dramaturgickým tahem. Za slabé místo autorovy tvorby považuji české texty, kterým bluesový kabát moc neslušel. Naopak obdiv si zaslouží Lukášova hra na kytaru a cit pro interpretaci bluesových tradicionálů. Lukáš Zíta nezávidění hodnou pozici startéra festivalu ustál s přehledem, škoda jen, že se většina diváků nalévala u výčepu. Poté následovala skupina Qwil, energický punk přilákal část diváků od výčepu k pódiu. Qwil výtečně používá vokály, které přímočarou punkovou hudbu krásně dobarvují. Zpěvačka Petra by si však měla dávat větší pozor na intonaci, v některých pasážích to bylo vyloženě „na štýru“. Punkeři představili i novou píseň, kterou zabrousili do vod pop-rocku, stylově velmi blízko k repertoáru Anny K. V tvorbě Qwilu tak čitelný rukopis Michala Kořínka se v této písni jaksi ztratil v ozvěnách hudebního deja-vu.
Výčep, pivo a několikrát za sebou opakovat: Recept pro ideální náladu na festivalu. Před vystoupením skupiny Práva Pupku se stala věc nevídaná, baskytarista Honza Bělský dostal od svých kamarádů vypečený dárek ke třicátým narozeninám. K oslavenci se ladnou chůzí přiblížila blondýna v námořnickém oblečku, ano tušíte správně – striptýz. Během varietního čísla nahých křivek se mě začínal zmocňovat pocit, že je již zbytečné, aby se na pódiu dělo ještě něco dalšího. Hudba naštěstí svléknou nejde, a tak se během několika taktů zjitřelé pocity ustálily. Jestli jsem Qwilu doporučoval hlídat intonaci, tak u Pupkáčů to dělat nebudu. K jejich hudbě jistá neučesanost prostě patří. Práva Pupku letos slaví páté výročí a koncert jim výtečně sedl, výborná rytmika Pepy Podoláka a Honzy Bělského, ležérní zpěv Lukáše Trejbala a rozpustilá kytara Honzy Cermana – nádhera. Výčep. Hlavní hvězda večera splnila to, co se od ní předem očekávalo, Krucipüsk přilákal i poslední zbytky u výčepu, celá louka v pohybu, energie, dravost. V porovnání s předešlými a následujícími kapelami ohromný skok ve zvuku i v pódiové show.
Kapela První Hoře byla pro mne první hoří festivalu, přičítám to na vrub pivní náloži. Jejich hudba se mi prostě zdála příliš komplikovaná a zdlouhavé zvučení stejnak odlákalo většinu diváků zpět k výčepů. No a ten protivný klaun s afektovanými gesty? Fuj. Snad příště na jiném místě a v jiném čase jim přijdu na chuť. Festival kolem třetí ráno zakončili Mixle v pixle s novou zpěvačkou Zuzkou. I Mixle hudebně polepšili a musím ocenit vokál Zuzany Janišové, připomínající zpěv Jany Kratochvílové – publikum Tvé jsem Já, publikum Tvé jsem Já, jsem jááá. Škoda jen trochu nevýrazného zvuku, i když si plně uvědomuji, že ve tři ráno a pod náplavou pěny se mi to mohlo jen zdát. Hudba ztichla a nad loukou u soutoku dvou řek se začala vznášet sexuální energie. Soutock 2007.
Na závěr dvě rady:
Z vlastní zkušenosti nedoporučuji po větší konzumaci piva pít jakoukoliv limonádu.
Nahé tělo prodá i sebehorší článek!
(Nymburk, 16. 8. 2007, 12:00)
© Hlučná samota - Nymburk jinýma očima (http://hlucnasamota.net/) 2007
článek naleznete na adrese http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-1985
Soutock 2007
Wethes
V sobotu 11. srpna se soutok Cidliny a Labe proměnil ve festivalovou lokaci. Louku u rekreačních chatek zabralo pódium a návštěvníci s pivními kelímky. Pro některé „stálé“ rekreanty klidného místa na soutoku dvou řek začala noc plná hrůzy nebo v lepším případě noc příjemných překvapení.
První ročník festivalu proběh 12. srpna minulého roku a vystačil si s dramaturgií tvořenou místními skupinami: Ydar Bědop, Masaku Screever, Nový Hrábě, Ananás Kúsky, Bez peří a Mixle v pixle. Dramaturgie letošního ročníku přinesla větší jména, a to Krucipüsk nebo První Hoře. Když jsme u toho vzpomínání, s myšlenkou uspořádat na soutoku festival se již před čtyřmi lety zabýval Jiří Najman. V této době vznikl i název Soutock, jako parafráze slavného Woodstocku. Avšak samotné realizace se festival dočkal až se vstupem Pepy Podoláka a okruhu jeho přátel. Umístění festivalu do lužního lesa nese několik omezení, například požadavek na kapacitu maximálně 700 návštevníků a omezení automobilové dopravy. Nutno dodat, že první podmínka byla návštěvou asi 200 diváku splněna a co se týče dopravy, tak nejčastěji jsem zaznamenal turisty v luxusních bourácích, kteří na festival rozhodně nemířili.
Hudba – nahoru a dolu
Festival zahájil s kytarou Lukáš Zíta, mimo jiné působící ve skupině Melouni. Lukášova směs folku, country i blues byla na rozjezd velmi dobrým dramaturgickým tahem. Za slabé místo autorovy tvorby považuji české texty, kterým bluesový kabát moc neslušel. Naopak obdiv si zaslouží Lukášova hra na kytaru a cit pro interpretaci bluesových tradicionálů. Lukáš Zíta nezávidění hodnou pozici startéra festivalu ustál s přehledem, škoda jen, že se většina diváků nalévala u výčepu. Poté následovala skupina Qwil, energický punk přilákal část diváků od výčepu k pódiu. Qwil výtečně používá vokály, které přímočarou punkovou hudbu krásně dobarvují. Zpěvačka Petra by si však měla dávat větší pozor na intonaci, v některých pasážích to bylo vyloženě „na štýru“. Punkeři představili i novou píseň, kterou zabrousili do vod pop-rocku, stylově velmi blízko k repertoáru Anny K. V tvorbě Qwilu tak čitelný rukopis Michala Kořínka se v této písni jaksi ztratil v ozvěnách hudebního deja-vu.
Výčep, pivo a několikrát za sebou opakovat: Recept pro ideální náladu na festivalu. Před vystoupením skupiny Práva Pupku se stala věc nevídaná, baskytarista Honza Bělský dostal od svých kamarádů vypečený dárek ke třicátým narozeninám. K oslavenci se ladnou chůzí přiblížila blondýna v námořnickém oblečku, ano tušíte správně – striptýz. Během varietního čísla nahých křivek se mě začínal zmocňovat pocit, že je již zbytečné, aby se na pódiu dělo ještě něco dalšího. Hudba naštěstí svléknou nejde, a tak se během několika taktů zjitřelé pocity ustálily. Jestli jsem Qwilu doporučoval hlídat intonaci, tak u Pupkáčů to dělat nebudu. K jejich hudbě jistá neučesanost prostě patří. Práva Pupku letos slaví páté výročí a koncert jim výtečně sedl, výborná rytmika Pepy Podoláka a Honzy Bělského, ležérní zpěv Lukáše Trejbala a rozpustilá kytara Honzy Cermana – nádhera. Výčep. Hlavní hvězda večera splnila to, co se od ní předem očekávalo, Krucipüsk přilákal i poslední zbytky u výčepu, celá louka v pohybu, energie, dravost. V porovnání s předešlými a následujícími kapelami ohromný skok ve zvuku i v pódiové show.
Kapela První Hoře byla pro mne první hoří festivalu, přičítám to na vrub pivní náloži. Jejich hudba se mi prostě zdála příliš komplikovaná a zdlouhavé zvučení stejnak odlákalo většinu diváků zpět k výčepů. No a ten protivný klaun s afektovanými gesty? Fuj. Snad příště na jiném místě a v jiném čase jim přijdu na chuť. Festival kolem třetí ráno zakončili Mixle v pixle s novou zpěvačkou Zuzkou. I Mixle hudebně polepšili a musím ocenit vokál Zuzany Janišové, připomínající zpěv Jany Kratochvílové – publikum Tvé jsem Já, publikum Tvé jsem Já, jsem jááá. Škoda jen trochu nevýrazného zvuku, i když si plně uvědomuji, že ve tři ráno a pod náplavou pěny se mi to mohlo jen zdát. Hudba ztichla a nad loukou u soutoku dvou řek se začala vznášet sexuální energie. Soutock 2007.
Na závěr dvě rady:
Z vlastní zkušenosti nedoporučuji po větší konzumaci piva pít jakoukoliv limonádu.
Nahé tělo prodá i sebehorší článek!
(Nymburk, 16. 8. 2007, 12:00)
© Hlučná samota - Nymburk jinýma očima (http://hlucnasamota.net/) 2007
článek naleznete na adrese http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-1985