recenze filmu
Klokánek
Není lehké psát recenzi na amatérský film, vztahovat na něj kritéria profesionální tvorby. Na druhou stranu Daniel Bartoš, autor celovečerního snímku Každý chce být jako Luboš, si o to říká. Daniel, adept oboru režie na pražské FAMU, zatím student nymburského COP, prý dotáhl na projekci filmu v nymburském kině sedm set svých spolužáků a tak se asi ambicemi netají. I dvojdiskové DVD je pojaté ambiciózně.
Na jednom film samotný, na druhém ?bonusy?, jak tomu bývá zvykem u velkofilmů. I to předznamenává film samotný. Leccos je zjevně z ?velkých? filmů okoukáno, včetně práce s kamerou, stavbou některých scén (úvodní, titulková, jako by vypadla ze Samotářů), scéna tréninku zase skoro doslovně cituje Rockyho. Těžko říct, jestli je film parafrází oblíbených filmů nebo trochu nevědomým využitím některých jejich postupů -- asi obojí. Takže tohle je lopotná snaha o vážně míněnou recenzi na radostnou snahu o vážně míněný film. To druhé určitě trvalo nepoměrně déle a autor prvního se na něco jako celovečerní film zatím nezmohl a jen tak nezmůže. Takže úvodem poklona samotnému úsilí.
Příběh filmu je jednoduchoučký. Mladíka Luboše (Pavel Jelínek) přesvědčí trenér Koza (Miroslav Vacek), aby se věnoval závodnímu vzpírání. Luboš maká, zanedbává školu. Koza je prospěchářská svině a když se Luboš při tréninku zraní (nebo možná umře), Koza si najde jinou oběť (poslední asi dvě minuty filmu). Do trénování zasahuje ještě konkurenční trenér Karel (Karel Ruso), vysmívající se Lubošův bratr, nechutný listonoš Ruda (Aleš Mocek), který prohlédl Kozovu manipulaci, a učitel (Luboš Milý) ani ti ale nejsou do příběhu vetkáni jinak než epizodně.
Film má několik silných momentů a několik průšvihů. Kamera a střih jsou na amatérský film výborné. Doslova mně rozstřelila scéna, v níž se otevírají závory a přes železniční přejezd jde nocí několik lidí, každý jinam. Má pohyb skoro ve všech plánech, vyvolávající lehké chvění až vizuální orgasmus. A nebo chůze hlavního hrdiny tunelem na nymburském nádraží, kolemjdoucí se vynořují ze tmy jako mlžné postavy. Paráda. S minimálními prostředky si režisér, scénárista, kameraman a střihač v jedné osobě adaptuje i složité postupy, jako třeba kamerový jeřáb, nejspíš improvizovaný ze stativu zvednutého nad hlavou. Škoda, že sebou tolik škube. Výborná je v některých záběrech i jízda kolem na bicyklu jedoucího listonoše.
Na studenta posledního ročníku střední školy určitě výkon
Průšvihem jsou výkony herců, spíš neherců. Kdo je zná, užije si jejich přítomnost ve filmu, skoro dokumentární výpověď (já jsem se bavil nad Rudou Zrůdou, jinak Picardem, redaktorem Hlučné samoty, ve skutečnosti stejně zdánlivě zlým a přitom dobrosrdečným), jinak jsou ale víc než nepřesvědčiví, stejně jako postavy, které ztělesňují. Nejpřirozenější je snad jenom vedlejší postava Karla Rusa. Příběh je naivní a tak přímočarý, že po chvíli začne nudit. A smrt (?) hlavního hrdiny v závěru filmu je tak fraškovitá a jakoby mimochodem, že se nás vlastně ani nedotkne.
Na druhou stranu díky tomu, že Karel Ruso je skutečný sportovec, dostává Daniel možnost zapojit do filmu i dokumentární scény ze závodů a z předávání medaile starostou Nymburka, které film výrazně oživují a dávají mu vtip.
Podle (možná příliš) klasické divadelní poučky je dramatický situace taková, ve které je hrdina v těžko řešitelné situaci a je postaven před výběr, co dále učinit. A všechny varianty jsou špatné. V té chvíli začíná postava jednat. Toho se u Danielova snímku nedočkáme. Dilema je ve filmu snad jediné: zda se má Luboš věnovat trénování nebo škole. A ani to se vlastně nijak neřeší. Stupňující se školní průser je vyřešen výtkou ze strany učitele a už se nijak dál nevyvíjí a vyčpí do ztracena.
Jak je Daniel Bartoš s kamerou a střihem nadmíru šikovný, v dramaturgii je bezradný. Žádná z postav se během filmu nepromění (až snad na Rudu, který se blahosklonně rozhodne jít s bratrem do vysmívané posilovny). Hlavní hrdina Luboš je jenom zkrátka cílevědomý a maká. Všechny trumfy (Kozovy úmysly) se vyloží na stůl už v úvodu, není co odkrývat.
Dalším průšvihem filmu je doslovnost. Běh hlavního hrdiny z Nymburka do Sadské je možné brát skoro jako popis cesty. Volně parafrázováno: ?V Nymburce se vydejte přes Železňák, dále podél Labe, zahněte směrem na Písty, po modré značce vpravo, v hospodě na návsi v Pístech si můžete koupit pivo. Dále přes les, kolem přírodní rezervace písečný přesyp, na odbočce vlevo, podél jezera, dále po silnici, uhnout na polní cestu...? atd. Střihová zkratka by v tomhle případě neuškodila, už proto, že kromě popisu cesty a stylově nepodpořené únavy hlavního hrdiny záběry nic nového nepřinášejí.
Výborně našlápnuto má ale film v popisu prostředí. Jak protagonistům často nejde věřit ani nos mezi očima, historky vyprávěné v posilovně jsou zjevně ze života a v některých momentech se do vyprávění vloudí to, co filmu nejvíc chybí ? autentičnost. Lehká, ale přítomná. Nejlepší je v tomhle směru vyprávění při vypnutém proudu, pouze v intimním osvětlení mobilního telefonu. Navíc prostředí posilovny je asi pro autora důvěrně známé a šikovně odpozorované. Škoda že i tam jsou herci toporní.
A poslední lehounké rýpnutí, už kosmetické: obvyklým problémem amatérských filmů bývá hudba. Jednak autoři používají své oblíbené písničky, na něž by těžko sehnali autorská práva (a film pak nejde oficiálně promítat), a za druhé často inklinují skoro k videoklipu a záběry jsou pak jenom jakousi bezvýznamnou vycpávkou do hudby, která už nakonec nic nezachrání. Nebo naopak hudba zachraňuje momenty, které se autorům zdají jakoby slabé. Každý chce být jako Luboš obsahuje ?převzatých? písní zhruba třiadvacet.
Shrnuto: kamera a střih parádní, příběh a vedení herců slabé, což je ? aspoň pro začátek ? skvělý výkon. Na film se jde koukat buď přísným filmovým metrem a pak se člověk nudí a nebo si ho užít včetně všech nymburských figurek, prostředí a vtípků ? pak určitě může i bavit. Otázka je, jestli i nezasvěcené.
?Klokánek
Každý chce být jako Luboš
NCE, 2006, 70 minut.
Námět, scénář, kamera, režie, střih ? Daniel Bartoš
Luboš ? Pavel Jelínek
Viktor Koza ? Miroslav Vacek
Karel ? Karel Ruso
socka Ivo ? Jarda Trávníček
Ruda ?zRuda? ? Aleš Mocek
učitel ? Miloš Milý
(Nymburk, 2. 4. 2007, 12:00)
© Hlučná samota - Nymburk jinýma očima (http://hlucnasamota.net/) 2007
článek naleznete na adrese http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-1920
Každý chce být jako Luboš
Klokánek
Není lehké psát recenzi na amatérský film, vztahovat na něj kritéria profesionální tvorby. Na druhou stranu Daniel Bartoš, autor celovečerního snímku Každý chce být jako Luboš, si o to říká. Daniel, adept oboru režie na pražské FAMU, zatím student nymburského COP, prý dotáhl na projekci filmu v nymburském kině sedm set svých spolužáků a tak se asi ambicemi netají. I dvojdiskové DVD je pojaté ambiciózně.
Na jednom film samotný, na druhém ?bonusy?, jak tomu bývá zvykem u velkofilmů. I to předznamenává film samotný. Leccos je zjevně z ?velkých? filmů okoukáno, včetně práce s kamerou, stavbou některých scén (úvodní, titulková, jako by vypadla ze Samotářů), scéna tréninku zase skoro doslovně cituje Rockyho. Těžko říct, jestli je film parafrází oblíbených filmů nebo trochu nevědomým využitím některých jejich postupů -- asi obojí. Takže tohle je lopotná snaha o vážně míněnou recenzi na radostnou snahu o vážně míněný film. To druhé určitě trvalo nepoměrně déle a autor prvního se na něco jako celovečerní film zatím nezmohl a jen tak nezmůže. Takže úvodem poklona samotnému úsilí.
Příběh filmu je jednoduchoučký. Mladíka Luboše (Pavel Jelínek) přesvědčí trenér Koza (Miroslav Vacek), aby se věnoval závodnímu vzpírání. Luboš maká, zanedbává školu. Koza je prospěchářská svině a když se Luboš při tréninku zraní (nebo možná umře), Koza si najde jinou oběť (poslední asi dvě minuty filmu). Do trénování zasahuje ještě konkurenční trenér Karel (Karel Ruso), vysmívající se Lubošův bratr, nechutný listonoš Ruda (Aleš Mocek), který prohlédl Kozovu manipulaci, a učitel (Luboš Milý) ani ti ale nejsou do příběhu vetkáni jinak než epizodně.
Film má několik silných momentů a několik průšvihů. Kamera a střih jsou na amatérský film výborné. Doslova mně rozstřelila scéna, v níž se otevírají závory a přes železniční přejezd jde nocí několik lidí, každý jinam. Má pohyb skoro ve všech plánech, vyvolávající lehké chvění až vizuální orgasmus. A nebo chůze hlavního hrdiny tunelem na nymburském nádraží, kolemjdoucí se vynořují ze tmy jako mlžné postavy. Paráda. S minimálními prostředky si režisér, scénárista, kameraman a střihač v jedné osobě adaptuje i složité postupy, jako třeba kamerový jeřáb, nejspíš improvizovaný ze stativu zvednutého nad hlavou. Škoda, že sebou tolik škube. Výborná je v některých záběrech i jízda kolem na bicyklu jedoucího listonoše.
Na studenta posledního ročníku střední školy určitě výkon
Průšvihem jsou výkony herců, spíš neherců. Kdo je zná, užije si jejich přítomnost ve filmu, skoro dokumentární výpověď (já jsem se bavil nad Rudou Zrůdou, jinak Picardem, redaktorem Hlučné samoty, ve skutečnosti stejně zdánlivě zlým a přitom dobrosrdečným), jinak jsou ale víc než nepřesvědčiví, stejně jako postavy, které ztělesňují. Nejpřirozenější je snad jenom vedlejší postava Karla Rusa. Příběh je naivní a tak přímočarý, že po chvíli začne nudit. A smrt (?) hlavního hrdiny v závěru filmu je tak fraškovitá a jakoby mimochodem, že se nás vlastně ani nedotkne.
Na druhou stranu díky tomu, že Karel Ruso je skutečný sportovec, dostává Daniel možnost zapojit do filmu i dokumentární scény ze závodů a z předávání medaile starostou Nymburka, které film výrazně oživují a dávají mu vtip.
Podle (možná příliš) klasické divadelní poučky je dramatický situace taková, ve které je hrdina v těžko řešitelné situaci a je postaven před výběr, co dále učinit. A všechny varianty jsou špatné. V té chvíli začíná postava jednat. Toho se u Danielova snímku nedočkáme. Dilema je ve filmu snad jediné: zda se má Luboš věnovat trénování nebo škole. A ani to se vlastně nijak neřeší. Stupňující se školní průser je vyřešen výtkou ze strany učitele a už se nijak dál nevyvíjí a vyčpí do ztracena.
Jak je Daniel Bartoš s kamerou a střihem nadmíru šikovný, v dramaturgii je bezradný. Žádná z postav se během filmu nepromění (až snad na Rudu, který se blahosklonně rozhodne jít s bratrem do vysmívané posilovny). Hlavní hrdina Luboš je jenom zkrátka cílevědomý a maká. Všechny trumfy (Kozovy úmysly) se vyloží na stůl už v úvodu, není co odkrývat.
Dalším průšvihem filmu je doslovnost. Běh hlavního hrdiny z Nymburka do Sadské je možné brát skoro jako popis cesty. Volně parafrázováno: ?V Nymburce se vydejte přes Železňák, dále podél Labe, zahněte směrem na Písty, po modré značce vpravo, v hospodě na návsi v Pístech si můžete koupit pivo. Dále přes les, kolem přírodní rezervace písečný přesyp, na odbočce vlevo, podél jezera, dále po silnici, uhnout na polní cestu...? atd. Střihová zkratka by v tomhle případě neuškodila, už proto, že kromě popisu cesty a stylově nepodpořené únavy hlavního hrdiny záběry nic nového nepřinášejí.
Výborně našlápnuto má ale film v popisu prostředí. Jak protagonistům často nejde věřit ani nos mezi očima, historky vyprávěné v posilovně jsou zjevně ze života a v některých momentech se do vyprávění vloudí to, co filmu nejvíc chybí ? autentičnost. Lehká, ale přítomná. Nejlepší je v tomhle směru vyprávění při vypnutém proudu, pouze v intimním osvětlení mobilního telefonu. Navíc prostředí posilovny je asi pro autora důvěrně známé a šikovně odpozorované. Škoda že i tam jsou herci toporní.
A poslední lehounké rýpnutí, už kosmetické: obvyklým problémem amatérských filmů bývá hudba. Jednak autoři používají své oblíbené písničky, na něž by těžko sehnali autorská práva (a film pak nejde oficiálně promítat), a za druhé často inklinují skoro k videoklipu a záběry jsou pak jenom jakousi bezvýznamnou vycpávkou do hudby, která už nakonec nic nezachrání. Nebo naopak hudba zachraňuje momenty, které se autorům zdají jakoby slabé. Každý chce být jako Luboš obsahuje ?převzatých? písní zhruba třiadvacet.
Shrnuto: kamera a střih parádní, příběh a vedení herců slabé, což je ? aspoň pro začátek ? skvělý výkon. Na film se jde koukat buď přísným filmovým metrem a pak se člověk nudí a nebo si ho užít včetně všech nymburských figurek, prostředí a vtípků ? pak určitě může i bavit. Otázka je, jestli i nezasvěcené.
?Klokánek
Každý chce být jako Luboš
NCE, 2006, 70 minut.
Námět, scénář, kamera, režie, střih ? Daniel Bartoš
Luboš ? Pavel Jelínek
Viktor Koza ? Miroslav Vacek
Karel ? Karel Ruso
socka Ivo ? Jarda Trávníček
Ruda ?zRuda? ? Aleš Mocek
učitel ? Miloš Milý
(Nymburk, 2. 4. 2007, 12:00)
© Hlučná samota - Nymburk jinýma očima (http://hlucnasamota.net/) 2007
článek naleznete na adrese http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-1920