problém
fab
Také vás už možná potkaly nenápadné osoby potulující se po ulicích poblíž nádraží nebo přímo na železničních stanicích, či ve vagónech čekajících na svůj odjezd. Beze slova k vám přistoupí a podstrčí papírek, ne němž text začíná slovy: JSEM NESLYŠÍCÍ.
Dále se dozvíte, že byl tento člověk okraden a nutně potřebuje na cestu domů, bývá uvedena i stanice, jistou částku peněz. Cifra se pohybuje podle mých zkušeností ve stovkách korun. Na pokus o slovní komunikaci dotyční samozřejmě nereagují a jen vám znovu ukáží lístek a přidají prázdný, nechápavý pohled – jsou přece neslyšící! A vy se máte přece smilovat, otevřít srdce a zároveň peněženku, pomoci jim! Postiženým přece musíme pomáhat, kdo by mohl odmítnout?
Takové „chudáky“ jsem měla štěstí potkat za posledních pár měsíců už třikrát. jednou to bylo v Praze na hlavním nádraží, ta samá slečna ale neváhala a přijela i do Nymburka a naposledy mě včera znovu „oslovil“ zhruba třicetiletý muž opět v nymburských ulicích, zřejmě je u nás hodně srdečných lidí. Všechny tři případy u mě naštěstí nepochodily, můj syn je totiž neslyšící a částečně ovládám znakovou řeč. Pokaždé, když jsem se s nimi snažila dorozumět „Jejich“ jazykem se dotyčný otočil na podpatku a rychle mizel.
Jedná se samozřejmě o podvod, promyšlený způsob žebrání, který zneužívá lidského handicapu. Před dívkou, která se tímto způsobem dožadovala peněz v jedné menší nymburské prodejně jsem ostatní nakupující varovat stihla, ale jak se ubrání takovému citovému vydírání ostatní, kteří těžko neslyšícího rozpoznají?
Jako člověka, který přichází s neslyšícími do styku mě tento způsob chování velmi pobuřuje a mám potřebu je bránit. Dovolím si tedy několik rad, jak rozpoznat člověka, který opravdu trpí sluchovou vadou:
1. Většina neslyšících lidí používá sluchadla.
2. I když jsou to lidé, kteří jsou nuceni používat znakovou řeč, umí při pomalé a správné artikulaci odezírat.
3. Většina neslyšících není němá, pokusí se v závislosti na stupni vady méně či více srozumitelně mluvit.
A hlavně většině neslyšících lidí není zapotřebí se ani v dané situaci zachovat tímto způsobem! V neposlední řadě mohu doporučit se naučit alespoň jako sebeobranu proti lidským hyenám několik gest znakového jazyka.
(Nymburk, 8. 1. 2007, 12:00)
© Hlučná samota - Nymburk jinýma očima (http://hlucnasamota.net/) 2007
článek naleznete na adrese http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-1833
Když neslyšící není neslyšícím
fab
Také vás už možná potkaly nenápadné osoby potulující se po ulicích poblíž nádraží nebo přímo na železničních stanicích, či ve vagónech čekajících na svůj odjezd. Beze slova k vám přistoupí a podstrčí papírek, ne němž text začíná slovy: JSEM NESLYŠÍCÍ.
Dále se dozvíte, že byl tento člověk okraden a nutně potřebuje na cestu domů, bývá uvedena i stanice, jistou částku peněz. Cifra se pohybuje podle mých zkušeností ve stovkách korun. Na pokus o slovní komunikaci dotyční samozřejmě nereagují a jen vám znovu ukáží lístek a přidají prázdný, nechápavý pohled – jsou přece neslyšící! A vy se máte přece smilovat, otevřít srdce a zároveň peněženku, pomoci jim! Postiženým přece musíme pomáhat, kdo by mohl odmítnout?
Takové „chudáky“ jsem měla štěstí potkat za posledních pár měsíců už třikrát. jednou to bylo v Praze na hlavním nádraží, ta samá slečna ale neváhala a přijela i do Nymburka a naposledy mě včera znovu „oslovil“ zhruba třicetiletý muž opět v nymburských ulicích, zřejmě je u nás hodně srdečných lidí. Všechny tři případy u mě naštěstí nepochodily, můj syn je totiž neslyšící a částečně ovládám znakovou řeč. Pokaždé, když jsem se s nimi snažila dorozumět „Jejich“ jazykem se dotyčný otočil na podpatku a rychle mizel.
Jedná se samozřejmě o podvod, promyšlený způsob žebrání, který zneužívá lidského handicapu. Před dívkou, která se tímto způsobem dožadovala peněz v jedné menší nymburské prodejně jsem ostatní nakupující varovat stihla, ale jak se ubrání takovému citovému vydírání ostatní, kteří těžko neslyšícího rozpoznají?
Jako člověka, který přichází s neslyšícími do styku mě tento způsob chování velmi pobuřuje a mám potřebu je bránit. Dovolím si tedy několik rad, jak rozpoznat člověka, který opravdu trpí sluchovou vadou:
1. Většina neslyšících lidí používá sluchadla.
2. I když jsou to lidé, kteří jsou nuceni používat znakovou řeč, umí při pomalé a správné artikulaci odezírat.
3. Většina neslyšících není němá, pokusí se v závislosti na stupni vady méně či více srozumitelně mluvit.
A hlavně většině neslyšících lidí není zapotřebí se ani v dané situaci zachovat tímto způsobem! V neposlední řadě mohu doporučit se naučit alespoň jako sebeobranu proti lidským hyenám několik gest znakového jazyka.
(Nymburk, 8. 1. 2007, 12:00)
© Hlučná samota - Nymburk jinýma očima (http://hlucnasamota.net/) 2007
článek naleznete na adrese http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-1833