Každé číslo nového časopisu bude mít 32 tiskových stran formátu A4. V pozadí celého projektu stojí tři muži: Petr Bílek (vedoucí Ústavu české literatury a literární vědy na Filozofické fakultě Karlovy univerzity), František Brož (vedoucí Oddělení mateřských a cizích jazyků Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání CERMAT) a Václav Vaněk (odborný asistent Ústavu české literatury a literární vědy Filozofické fakulty Karlovy univerzity).

Náplní nového periodika bude vše, co se týká výuky literatury na středních školách s přesahem do studia univerzitního. (Pro případné zájemce o vysokoškolské studium literatury to budou zejména modelové přijímací testy na bohemistická pracoviště, jakými je pražská Filozofická fakulta či univerzita v Českých Budějovicích.) Kromě celkového rozsahu středoškolského studia literárních dějin bude zastoupena jak literární teorie a poetika, tak metodologie oboru a v neposlední řadě také praxe školské výuky.

Formálně bude mít časopis pokud možná konstantní podobu, která by se měla časem ustálit do pravidelných či pravidelně se obměňujících rubrik. Hlavní téma každého čísla bude sestávat z většího, základního článku a k němu přidružených, vztahujících se drobnějších článků. V prvním čísle je například hlavním tématem výuka literární historie, ve druhém to potom bude literární teorie a poetika, třetí číslo by měla „ovládnout“ světová literatura. V dalších číslech je plánováno zaměřit se na formy populární literatury, na literární tvorbu v regionech, spojení literatury a ideologie atd.

Dále mají být v každém čísle interpretovány jeden až dva texty, a to tak, aby byly použitelné pro střední školy. Záměrem redakce je představit studentům méně známé autory a texty, které v čítankách často nebývají, a rozšířit tak jejich znalosti. Takovýchto interpretací by mělo postupem času přibývat, stejně tak chtějí vydavatelé docílit toho, aby autoři přispívali do této rubriky pravidelně.

Nepostradatelnou složkou periodika se stanou recenze na didaktickou literaturu, učebnice, různé metodické pomůcky, i hodnocení toho, jak se literatura a její výuka prezentují na internetu, který bývá pro středoškolské studenty často hlavním zdrojem informací. Z menších rubrik, které časopis doplní, budou určitě přínosem portréty zapomenutých nebo méně známých osobností, které se z učebnic literárních dějin v průběhu času buď vytratily, nebo se v nich (často neprávem) nikdy neocitly, dále pak slovníček či výklady základních literárně teoretických pojmů, informace o novinkách (knižních i jiných) z českého i světového prostředí, upozornění na připravované akce či oznámení o událostech již minulých. V budoucnu by měly do časopisu pronikat více také diskuze na nejrůznější témata a rozhovory se zajímavými osobnostmi.

Na otázku, co si od svého počinu redaktoři slibují, odpovídá jeden z nich, Václav Vaněk: „Redakce se při úvahách o podobě časopisu řídila představou, že naše katedra by měla být centrem komunikace o české literatuře. V poslední době se otevíráme do světa, například vydáváním časopisu Slovo a smysl. Proto jsme chtěli navázat kontakt také směrem dolů, na nižší stupeň vzdělání.“ Oproti již existujícím časopisům podobného zaměření by měl Host do školy disponovat lepším distribučním zázemím i vyšším nákladem. Jeho redaktoři slibují také grafickou živost a větší čtenářskou přitažlivost. A jak si metu, které má být tímto počinem dosaženo, Václav Vaněk představuje? „Cílem tvůrců je navázat prostřednictvím periodika komunikaci nejen se středoškolskými učiteli i žáky, ale oslovit také zájemce o literaturu z řad širší veřejnosti, mimo odbornou obec. Aby se jednoduše učitel, který dosud dělal určité věci mechanicky, zamyslel nad tím, zda by je nešlo dělat trochu jinak.“

Zmizelý čtenář aneb s Václavem Vaňkem o situaci literatury ve školách všeho druhu

Hlavním problémem dnešní středoškolské výuky literatury je podle Václava Vaňka to, že mladí lidé ztrácejí zájem o čtení, klesá jejich ochota i schopnost číst. Dobře viditelné je to například na číselném poměru, v jakém jsou uchazeči o přijetí na bohemistiku ke studentům nakonec přijatým. Zatímco před několika lety bylo například na Filozofickou fakultu v Praze z počtu zhruba 800 uchazečů přijato 120, dnes se již na tento obor dostane v podstatě každý druhý až třetí uchazeč (ze 400 přihlášených fakulta přijímá 180 studentů). Znalosti, s jakými pak případní zájemci o studium literatury nastupují na univerzity, jsou velmi nedostačující. „V průběhu studia pak někteří odcházejí sami, protože je to tu pro ně mnohem náročnější, než si představovali,“ dodává k současné situaci Václav Vaněk. O plánu, jak tento stav vylepšit, má však jasno: „Škola má hodně absolventů, každým rokem kolem 50, ale jen málo z nich jde učit, většinou se snaží dostat do médií a knižního průmyslu. Přitom právě noví, mladí lidé z fakult by do středoškolských lavic mohli přinést něco nového, co by zvedlo vlnu zájmu. Katedra teď od října rozjíždí nový projekt, pořádání vzdělávacích kurzů pro středoškolské pedagogy, který má v jejich řadách velký ohlas. Uvidíme, kam to povede.“

Na otázku, proč by se dnes měli mladí, světoběžně nastartovaní lidé českou literaturou vůbec zabývat, Václav Vaněk odpověděl: „Rozhodně nejde jen o to utilitární – domluvit se. V české literatuře je uložena zvláštní zkušenost, jedinečné vidění světa, které jiný národ nemá. Při slově babička se mnohým z nás evokuje Babička Boženy Němcové, je to v určitém smyslu prototyp, naše osobní zkušenost je svázána s literární předlohou. Česká literatura je jedním z mnoha obrazů světa, je to obraz zvláštní a jedinečný. Uchování tohoto obrazu je podobné jako záchrana ohroženého druhu, který nese nějakou genetickou informaci, jež se prostě časem může hodit.“

Jana Kácovská

LitENky č. 1/21, roč. 2006/2007