recenze
Ritchi
Nymburským jistě neuniklo, že se v uličkách městečka, v němž se zastavil čas začalo vyskytovat cosi, jež se honosí názvem SURIKHATA TRIO...
Při pátrání se dozvíte, že:
(zdroj: ZOO Praha)
Suricata Suricatta
Třída: savci, Řád: šelmy, Čeleď: promykovití
Zeměpisné rozšíření: jižní Afrika
Biotop: suchá savana, polopouště, pouště
Potrava: hmyz (všekazi, saranče, kobylky), štíři, hadi, ještěrky, hlodavci
Rozměry: délka těla 25-35 cm, délka ocasu 17,5-25 cm, výška v kohoutku 15 cm, hmotnost 0,6-1 kg
Rozmnožování: Samice je březí 77 dní a rodí 1-5 mláďat, která jsou ukrytá v hnízdě v podzemní noře.
Věk: až 13 let
Zajímavosti: Surikaty žijí v početných koloniích. Noc tráví v podzemních chodbách, kam také prchají před nebezpečím. Ve dne vždy několik členů kolonie hlídkuje, vztyčeno na zadních. Rády se sluní...
Vězte však, že při procházce Nymburkem na tohoto drobného dravečka nenarazíte.
Spíše Vás v uších polechtá příjemný a vyrovnaný souzvuk tónů, jež produkuje folkové seskupení „SURIKHATA TRIO“
Při návštěvě jejich koncertu v Apatyce u sluneční víly konaného 11.května jsem si užil opravdového pohlazení uší i duše.
„Radůzovsko- Ta Janovský“ zpěv zpěvačky Jitky Fabiánové, která navíc obsluhuje perkuse (bubínky, chřestítka, africkou žabku…) doprovozený Jirkou „Wethesem“ Vetešníkem (kytara, mandolína) a Petrem „Freedomem“ Svobodou (basová kytara, Chapman stick) je nosným prvkem kapely. Jistá frenezie, se kterou Jitka zpívá jde ruku v ruce s texty (výhradně Jitčinými), v nichž je skryta láska, rozčarování, mezilidské (až partnerské) vztahy, zkrátka život…
Položíte- li mi otázku „a jako co to zní?“ odpovím, že nevím. Jako folkáč jsem poznal trochu Plíhala, Nohavicu, již zmíněnou Radůzu, Buriana, Navarovou…
V žádném případě však netvrdím, že by SURIKHATA TRIO kopírovalo, je to spíše tím, že skoro každá kapela, není- li profesionální, je utvářena svými vzory. Jako shrnutí mohu uvést, že SURIKHATA jako celek je velmi příjemná, pohodová a náladová kapelka, ten „správný šálek čaje“, o které myslím ještě hodně uslyšíme;o)
(12. 5. 2006, 12:00)
© Hlučná samota - Nymburk jinýma očima (http://hlucnasamota.net/) 2006
článek naleznete na adrese http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-1553
Surikhata není jen divná veverka:o))
Ritchi
Nymburským jistě neuniklo, že se v uličkách městečka, v němž se zastavil čas začalo vyskytovat cosi, jež se honosí názvem SURIKHATA TRIO...
Při pátrání se dozvíte, že:
(zdroj: ZOO Praha)
Suricata Suricatta
Třída: savci, Řád: šelmy, Čeleď: promykovití
Zeměpisné rozšíření: jižní Afrika
Biotop: suchá savana, polopouště, pouště
Potrava: hmyz (všekazi, saranče, kobylky), štíři, hadi, ještěrky, hlodavci
Rozměry: délka těla 25-35 cm, délka ocasu 17,5-25 cm, výška v kohoutku 15 cm, hmotnost 0,6-1 kg
Rozmnožování: Samice je březí 77 dní a rodí 1-5 mláďat, která jsou ukrytá v hnízdě v podzemní noře.
Věk: až 13 let
Zajímavosti: Surikaty žijí v početných koloniích. Noc tráví v podzemních chodbách, kam také prchají před nebezpečím. Ve dne vždy několik členů kolonie hlídkuje, vztyčeno na zadních. Rády se sluní...
Vězte však, že při procházce Nymburkem na tohoto drobného dravečka nenarazíte.
Spíše Vás v uších polechtá příjemný a vyrovnaný souzvuk tónů, jež produkuje folkové seskupení „SURIKHATA TRIO“
Při návštěvě jejich koncertu v Apatyce u sluneční víly konaného 11.května jsem si užil opravdového pohlazení uší i duše.
„Radůzovsko- Ta Janovský“ zpěv zpěvačky Jitky Fabiánové, která navíc obsluhuje perkuse (bubínky, chřestítka, africkou žabku…) doprovozený Jirkou „Wethesem“ Vetešníkem (kytara, mandolína) a Petrem „Freedomem“ Svobodou (basová kytara, Chapman stick) je nosným prvkem kapely. Jistá frenezie, se kterou Jitka zpívá jde ruku v ruce s texty (výhradně Jitčinými), v nichž je skryta láska, rozčarování, mezilidské (až partnerské) vztahy, zkrátka život…
Položíte- li mi otázku „a jako co to zní?“ odpovím, že nevím. Jako folkáč jsem poznal trochu Plíhala, Nohavicu, již zmíněnou Radůzu, Buriana, Navarovou…
V žádném případě však netvrdím, že by SURIKHATA TRIO kopírovalo, je to spíše tím, že skoro každá kapela, není- li profesionální, je utvářena svými vzory. Jako shrnutí mohu uvést, že SURIKHATA jako celek je velmi příjemná, pohodová a náladová kapelka, ten „správný šálek čaje“, o které myslím ještě hodně uslyšíme;o)
(12. 5. 2006, 12:00)
© Hlučná samota - Nymburk jinýma očima (http://hlucnasamota.net/) 2006
článek naleznete na adrese http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-1553