o plánované premiéře
Wethes
Divadelnímu spolku Hálek je 145 let, vcelku neuvěřitelné číslo. Již v minulém roce se uvažovalo, jak toto výročí pojmout. A někdy v tomto období se zrodila myšlenka nazkoušet hru Manon Lescaut.
Režie této hry byla svěřena Evě Hrubé a ta společně s Petrem Čechem, zastupujícím divadelní spolek Hálek, uspořádala konkurz na obsazení všech rolí. Z konkurzu vzešlí ochotničtí herci a herečky tak doplnili již mírně přesluhující soubor Hálek. Výročí tak bylo oslaveno vlitím nové krve do souboru. Požádal jsem Evu Hrubou o pár slov k představení a také jsem se zvědavě poptal herců, mám k nim totiž blízko.
Proč tak pozdě?
Protože se stávají věci, které jsou neočekávané, protože herci odcházejí a mění se tým, protože nebýt Městského kulturního střediska v Nymburce nebyly by finance, protože nebýt sponzorů nebyly by tak důležité maličkosti, jako rekvizity, protože nebýt nasazení všech protagonistů nebyla by „Manon Lescaut“.
Můžeme se těšit na Evu Hrubou, jak ji známe?
Vážení diváci, nebojte se Eva Hrubá v režii i dramaturgii nezapomněla, že pan Nezval je klasik, a také nezapomněla, že něžný, dramatický i smutný příběh lásky rytíře Des Grieux a Manon Lecaut nesmí na jevišti působit pateticky, že divák nechce jen slyšet, ale především: dívati se! Okouzlí vás Manon (Šárka Mokrá), přesvědčí Des Grieux (Míra Novák), pohltí Tiberge (Jan Klimeš, j.h.), rozesměje Duval st. (Jiří Vetešník) a všichni ostatní (Anna Bičáková, Lucie Větrovská, Marcela Bihariová, Aleš Misař, Jan Kolář, atd.), kteří vytvářejí vedlejší role, nejsou vůbec „vedlejší“ a ne nejdůležitější složkou představení, protože posunují děj, tvoří scénu, tančí, zpívají a dávají celému představení emotivní náboj a atmosféru. Nikdo z herců to nemá lehké, všichni pracují na 200 procent, když nejsou právě na jevišti, musí stihnout technické práce, převleky, hru na alternativní nástroje, zpěvy. Nedílnou součástí je hudba Radka Svobody, silná a vědoucí.
Zeptám se tebe i celého souboru. Co ti práce na hře dala či vzala?
Toto představení mi doslova dalo zabrat. Začínali jsme znovu a znovu, když odešli hlavní představitelé z časové tísně, byli jsme všichni zase na začátku. Scénografii jsem měnila snad víc než desetkrát, aby vždy padla a sedla pro herce, právě tak choreografii. Většina jsou mladí lidé, kteří nikdy na jevišti nestáli, vzešli z konkurzu (mimo Nováka, Vetešníka, Klimeše) nejprve jsme se učili základy herectví, pak přišla tvrdá práce, méně legrace, víc dřiny. Na režisérovi je, aby dokázal skrýt ještě jisté nedokonalosti začínajících herců, jak v pohybové stránce, tak v mluveném slově. Někde se to podařilo, někde ještě ne. Manon je velice těžká hra v tomto pojetí, jak ji uvidíte. Zjednodušit to již nejde! Jsme dobrá parta, ale jsme na vše zcela sami, tvoříme představení jako spolek Hálek, ale neúčinkuje tam ani jeden z herců, natož, aby nám pomohl, jakoby Hálek zemřel v náručí jen jednoho nymburského režiséra, a to mě mrzí, moc, už kvůli všem, kteří na této hře makají tak dlouho a za to jim vážně moc a moc děkuji.
Anketa mezi herci:
Mirek Novák (Des Grieux) : Je to práce v kolektivu mladých lidí. Někdy O.K., jindy na mrtvici, ale kdybych to dělat nechtěl, tak to nedělám.
Šárka Mokrá (Manon): Nejvíc na tom miluju ty lidi, s kterými se mohu stýkat díky této hře, protože kdyby nebyli takoví jací jsou nikoho by to nebavilo a ta hra by šla do prázdna.
Jan Klimeš, j.h. (Tiberge): Po všech trampotách, které byly se střídáním představitelů hlavních rolí (mimo Manon) se sešla skvělá parta mladých lidí, kteří mne překvapili nasazením i zodpovědností. Věřím, že Manon tomto provedení vás příjemně osloví a potěší, a to tu ještě nebylo.
Jiří Vetešník (Duval st.): V mé roli mohu beztrestně osahávat Šárku, řvát na Míru a být protivný na Honzu Klimeše. Můj obdiv zaslouží Míra, který si roli rytíře se mnou vyměnil a byl tak nucen se naučit neuvěřitelné množství textu. Porno!
Lucie Větrovská (služebná, mnich, sbory, zpěv, tanec, pohyblivá scéna, poběhlice): I když zkoušky byly dlouhé, příběh je o jedné velké lásce pouhé, že jsme skvělá parta to pravda je, soubor to snad perfektně sehraje (včetně mne – smích).
Anna Bičáková (modesta, mnich, sbory, tanec, pohyblivá scéna, poběhlice): Bylo to dlouhé, ale těším se a stojí to za TO!
Marcela Bihariová (sbory, mnich, tanec, pohyblivá scéna, poběhlice, zpěv): Je to dřina a nádhera zároveň.
Jan Kolář (Duval ml., biřic, hostinský, sbory, mnich, pohyblivá scéna, technická spolupráce – galéra, kříže, okna): Jak bych to shrnul? Moje slovní zásoba neoplývá takovými slovy, abych to mohl popsat.
Aleš Misař (Piere, sluha, Synelet, biřic, sbory, mnich, pohyblivá scéna): Byla to ohromná zkušenost, která ze mne vytáhla nemožné v herecké práci i přes zeď mé absolutní básnické zamyšlenosti.
A na závěr opět malé shrnutí:
Manon Lescaut – představením vrcholí oslavy 145. výročí DS Hálek
autor předlohy: Vítězslav Nezval
režie: Eva Hrubá
hudba: Radek Svoboda
premiéra 4. května 2006, 19:30 h, Hálkovo divadlo Nymburk
repríza 23.5.2006, 19:30 h, Hálkovo divadlo Nymburk
(Nymburk, 25. 4. 2006, 12:00)
© Hlučná samota - Nymburk jinýma očima (http://hlucnasamota.net/) 2006
článek naleznete na adrese http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-1523
Oslavy výročí divadelního spolu Hálek vyvrcholí premiérou hry Manon Lescaut
rozhovor s anketouWethes
Divadelnímu spolku Hálek je 145 let, vcelku neuvěřitelné číslo. Již v minulém roce se uvažovalo, jak toto výročí pojmout. A někdy v tomto období se zrodila myšlenka nazkoušet hru Manon Lescaut.
Režie této hry byla svěřena Evě Hrubé a ta společně s Petrem Čechem, zastupujícím divadelní spolek Hálek, uspořádala konkurz na obsazení všech rolí. Z konkurzu vzešlí ochotničtí herci a herečky tak doplnili již mírně přesluhující soubor Hálek. Výročí tak bylo oslaveno vlitím nové krve do souboru. Požádal jsem Evu Hrubou o pár slov k představení a také jsem se zvědavě poptal herců, mám k nim totiž blízko.
Proč tak pozdě?
Protože se stávají věci, které jsou neočekávané, protože herci odcházejí a mění se tým, protože nebýt Městského kulturního střediska v Nymburce nebyly by finance, protože nebýt sponzorů nebyly by tak důležité maličkosti, jako rekvizity, protože nebýt nasazení všech protagonistů nebyla by „Manon Lescaut“.
Můžeme se těšit na Evu Hrubou, jak ji známe?
Vážení diváci, nebojte se Eva Hrubá v režii i dramaturgii nezapomněla, že pan Nezval je klasik, a také nezapomněla, že něžný, dramatický i smutný příběh lásky rytíře Des Grieux a Manon Lecaut nesmí na jevišti působit pateticky, že divák nechce jen slyšet, ale především: dívati se! Okouzlí vás Manon (Šárka Mokrá), přesvědčí Des Grieux (Míra Novák), pohltí Tiberge (Jan Klimeš, j.h.), rozesměje Duval st. (Jiří Vetešník) a všichni ostatní (Anna Bičáková, Lucie Větrovská, Marcela Bihariová, Aleš Misař, Jan Kolář, atd.), kteří vytvářejí vedlejší role, nejsou vůbec „vedlejší“ a ne nejdůležitější složkou představení, protože posunují děj, tvoří scénu, tančí, zpívají a dávají celému představení emotivní náboj a atmosféru. Nikdo z herců to nemá lehké, všichni pracují na 200 procent, když nejsou právě na jevišti, musí stihnout technické práce, převleky, hru na alternativní nástroje, zpěvy. Nedílnou součástí je hudba Radka Svobody, silná a vědoucí.
Zeptám se tebe i celého souboru. Co ti práce na hře dala či vzala?
Toto představení mi doslova dalo zabrat. Začínali jsme znovu a znovu, když odešli hlavní představitelé z časové tísně, byli jsme všichni zase na začátku. Scénografii jsem měnila snad víc než desetkrát, aby vždy padla a sedla pro herce, právě tak choreografii. Většina jsou mladí lidé, kteří nikdy na jevišti nestáli, vzešli z konkurzu (mimo Nováka, Vetešníka, Klimeše) nejprve jsme se učili základy herectví, pak přišla tvrdá práce, méně legrace, víc dřiny. Na režisérovi je, aby dokázal skrýt ještě jisté nedokonalosti začínajících herců, jak v pohybové stránce, tak v mluveném slově. Někde se to podařilo, někde ještě ne. Manon je velice těžká hra v tomto pojetí, jak ji uvidíte. Zjednodušit to již nejde! Jsme dobrá parta, ale jsme na vše zcela sami, tvoříme představení jako spolek Hálek, ale neúčinkuje tam ani jeden z herců, natož, aby nám pomohl, jakoby Hálek zemřel v náručí jen jednoho nymburského režiséra, a to mě mrzí, moc, už kvůli všem, kteří na této hře makají tak dlouho a za to jim vážně moc a moc děkuji.
Anketa mezi herci:
Mirek Novák (Des Grieux) : Je to práce v kolektivu mladých lidí. Někdy O.K., jindy na mrtvici, ale kdybych to dělat nechtěl, tak to nedělám.
Šárka Mokrá (Manon): Nejvíc na tom miluju ty lidi, s kterými se mohu stýkat díky této hře, protože kdyby nebyli takoví jací jsou nikoho by to nebavilo a ta hra by šla do prázdna.
Jan Klimeš, j.h. (Tiberge): Po všech trampotách, které byly se střídáním představitelů hlavních rolí (mimo Manon) se sešla skvělá parta mladých lidí, kteří mne překvapili nasazením i zodpovědností. Věřím, že Manon tomto provedení vás příjemně osloví a potěší, a to tu ještě nebylo.
Jiří Vetešník (Duval st.): V mé roli mohu beztrestně osahávat Šárku, řvát na Míru a být protivný na Honzu Klimeše. Můj obdiv zaslouží Míra, který si roli rytíře se mnou vyměnil a byl tak nucen se naučit neuvěřitelné množství textu. Porno!
Lucie Větrovská (služebná, mnich, sbory, zpěv, tanec, pohyblivá scéna, poběhlice): I když zkoušky byly dlouhé, příběh je o jedné velké lásce pouhé, že jsme skvělá parta to pravda je, soubor to snad perfektně sehraje (včetně mne – smích).
Anna Bičáková (modesta, mnich, sbory, tanec, pohyblivá scéna, poběhlice): Bylo to dlouhé, ale těším se a stojí to za TO!
Marcela Bihariová (sbory, mnich, tanec, pohyblivá scéna, poběhlice, zpěv): Je to dřina a nádhera zároveň.
Jan Kolář (Duval ml., biřic, hostinský, sbory, mnich, pohyblivá scéna, technická spolupráce – galéra, kříže, okna): Jak bych to shrnul? Moje slovní zásoba neoplývá takovými slovy, abych to mohl popsat.
Aleš Misař (Piere, sluha, Synelet, biřic, sbory, mnich, pohyblivá scéna): Byla to ohromná zkušenost, která ze mne vytáhla nemožné v herecké práci i přes zeď mé absolutní básnické zamyšlenosti.
A na závěr opět malé shrnutí:
Manon Lescaut – představením vrcholí oslavy 145. výročí DS Hálek
autor předlohy: Vítězslav Nezval
režie: Eva Hrubá
hudba: Radek Svoboda
premiéra 4. května 2006, 19:30 h, Hálkovo divadlo Nymburk
repríza 23.5.2006, 19:30 h, Hálkovo divadlo Nymburk
(Nymburk, 25. 4. 2006, 12:00)
© Hlučná samota - Nymburk jinýma očima (http://hlucnasamota.net/) 2006
článek naleznete na adrese http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-1523