Náš člověk ve Skotsku Jiří K. Růžička
óňa
Z trochu ospalého, ale útulného Nymburka se na skotský venkov vydal naturalizovaný Nymburák, oblíbený kumpán z restaurace Na Tarase a spolupracovník Nymburského deníku Jiří K. Růžička. Nikoliv však na dovolenou. Dvaapadesátiletý novinář na farmě přebírá brambory, vaří Skotům svíčkovou s knedlíkem a učí je točit pivo s pěnou. Zvyká si na život bez, v Česku nezbytného, mobilního telefonu a dostupného internetu. Svoje skotské postřehy poprvé nabízí čtenářům.
"Po skotské whisky se blbne. A lidi po ní dostávají pěkně bláznivé nápady," řekla mi nedávno výtvarnice Rufus McKidd ze St. Andrews. Přitom se ani zdaleka nedá říci, že by na svůj skotský původ nebyla náležitě hrdá. Stejně jako ostatní Skotové si své domoviny patřičně váží a i ona je v konečném důsledku ráda, že mají svou specifickou lidovou muziku, vyhlášenou whisku, či neméně vyhlášené kilty. Tedy vlněné sukně, v nichž pravověrní Skotové skutečně chodí ve svátečních příležitostech "dole bez". Úvodní prohlášení přitom není vedeno zapřísáhlou abstinencí slečny malířky. Při jejím povolání - kromě samotného malování obrazů se věnuje také divadelní scénografii nebo ilustrování knížek - se prostě občas nějaká ta sklenička vypije. Tím spíš, že malířka žije ve městě plném umělců a studentů, mezi něž donedávna patřil i princ William. Možná právě v téhle nádherné přímořské lokalitě bude zakopaný pes. Možná, že právě tady se mezi svobodomyslnými umělci a mládeží rodí více "crazy" nápadů, než v ostatních, většinou farmáři řídce obydlených oblastech poměrně drsného Skotska. Ale ruku na srdce, všichni bývalí studenti vědí o studentské recesi a vtípcích svoje. A nemusí to být právě vzpomínky na život ve východním Skotsku... "To už je snad lepší ten váš Czech Spirit, ta sliívoviíceé," rozvíjela dál svou teorii o bláznivých nápadech výtvarnice po ochutnání lahodného moku ze srdce Evropy. Jako Čecha mě samozřejmě potěšilo, když se slivovici dostalo takové pocty. "Lidi by ale měli myslet na to, že pijeme proto, abychom se povznesli, ne proto, abychom padli," ocitovala ještě klasika Rufus. Určitě má pravdu. Ony se totiž dají při nemírném pití "vymýšlet bláznivé nápady a blbnout" nejen při konzumaci skotské, ale třeba i zmíněné lahodné slivovice, nebo nymburského piva.
Jiří K. Růžička (ed. Óňa, publikováno: Nymburský deník 28.01.2006)
(nymburk, 5. 2. 2006, 12:00)
© Hlučná samota - Nymburk jinýma očima (http://hlucnasamota.net/) 2006
článek naleznete na adrese http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-1401
Bláznivé nápady nedostávají lidi jen po skotské whisky
óňa
Z trochu ospalého, ale útulného Nymburka se na skotský venkov vydal naturalizovaný Nymburák, oblíbený kumpán z restaurace Na Tarase a spolupracovník Nymburského deníku Jiří K. Růžička. Nikoliv však na dovolenou. Dvaapadesátiletý novinář na farmě přebírá brambory, vaří Skotům svíčkovou s knedlíkem a učí je točit pivo s pěnou. Zvyká si na život bez, v Česku nezbytného, mobilního telefonu a dostupného internetu. Svoje skotské postřehy poprvé nabízí čtenářům.
"Po skotské whisky se blbne. A lidi po ní dostávají pěkně bláznivé nápady," řekla mi nedávno výtvarnice Rufus McKidd ze St. Andrews. Přitom se ani zdaleka nedá říci, že by na svůj skotský původ nebyla náležitě hrdá. Stejně jako ostatní Skotové si své domoviny patřičně váží a i ona je v konečném důsledku ráda, že mají svou specifickou lidovou muziku, vyhlášenou whisku, či neméně vyhlášené kilty. Tedy vlněné sukně, v nichž pravověrní Skotové skutečně chodí ve svátečních příležitostech "dole bez". Úvodní prohlášení přitom není vedeno zapřísáhlou abstinencí slečny malířky. Při jejím povolání - kromě samotného malování obrazů se věnuje také divadelní scénografii nebo ilustrování knížek - se prostě občas nějaká ta sklenička vypije. Tím spíš, že malířka žije ve městě plném umělců a studentů, mezi něž donedávna patřil i princ William. Možná právě v téhle nádherné přímořské lokalitě bude zakopaný pes. Možná, že právě tady se mezi svobodomyslnými umělci a mládeží rodí více "crazy" nápadů, než v ostatních, většinou farmáři řídce obydlených oblastech poměrně drsného Skotska. Ale ruku na srdce, všichni bývalí studenti vědí o studentské recesi a vtípcích svoje. A nemusí to být právě vzpomínky na život ve východním Skotsku... "To už je snad lepší ten váš Czech Spirit, ta sliívoviíceé," rozvíjela dál svou teorii o bláznivých nápadech výtvarnice po ochutnání lahodného moku ze srdce Evropy. Jako Čecha mě samozřejmě potěšilo, když se slivovici dostalo takové pocty. "Lidi by ale měli myslet na to, že pijeme proto, abychom se povznesli, ne proto, abychom padli," ocitovala ještě klasika Rufus. Určitě má pravdu. Ony se totiž dají při nemírném pití "vymýšlet bláznivé nápady a blbnout" nejen při konzumaci skotské, ale třeba i zmíněné lahodné slivovice, nebo nymburského piva.
Jiří K. Růžička (ed. Óňa, publikováno: Nymburský deník 28.01.2006)
(nymburk, 5. 2. 2006, 12:00)
© Hlučná samota - Nymburk jinýma očima (http://hlucnasamota.net/) 2006
článek naleznete na adrese http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-1401