recenze
Wethes
V pátek 20. ledna proběhla vernisáž výstavy „Všechno je jinak“ malíře Horálka v lysském kinobaru. Nezůstalo jen u obrazů, návštěvníci mohli shlédnout performaci a krátké filmy.
Obrazy a kočičí zmrtvýchvstání
Horálek se svou tvorbou zařazuje mezi malíře expresivního stylu, patrné jsou i vlivy dekadence a naturalismu. K vidění byly až Váchalovské dřevoryty, kterými ilustroval sbírky básníka Morgensterna nebo dřevěné reliéfy inspirované renesančními náhrobky, dále pak drobné olejomalby v lomených barvách zobrazující figurální motivy. Nejvíce mě však zaujala vysušená mrtvola kočky, dle slov Horálka „z mé sbírky“. Kočičí mumie, instalovaná nad radiátorem, zažila během vernisáže své malé zmrtvýchvstání. Za vše mohly pavučiny, obalené pozůstatky proběhlého hnilobného procesu. Vlivem proudění teplého vzduchu se roztančily, v připomínce na již prožitých sedm životů. Morbidní podívanou přerušila malířova výzva: „Kdo má zájem vidět, že jsem i dobrý herec, ať se odebere do kinosálu“.
Filmy a králičí ejakulace
Promítaná dílka pokračovala v duchu Horálkových obrazů. První byl promítnut deníček mimozemšťanů, kteří si vybrali za svůj turistický cíl planetu Zemi, potažmo město měst - Prahu. Kvarteto do krabic oblečených ufonů si prohlédlo Karlův most, Pražský Hrad, projelo se tramvají a s velmi silným dojmem se vrátilo do rakety. Slibně se rozvíjející film začal být až příliš brzy nudným, kvalitu dílka by nejspíše ocenilo vstřícné dětské publikum. Pomatených a podivně oblečených bláznů je v hlavním městě dostatek, což bylo nejvíce vidět na reakcích Pražanů. Zato turisté byli z aktérů nadšení a velmi rádi se s nimi fotografovali. Po filmu následovala performace, na pódiu se objevili dva bubeníci, kytarista, baskytarista, saxofonistka a zpěvačka v jedné osobě. Hudební produkce vskutku originální, jestliže jsem o filmu tvrdil, že byl spíše pro dětské publikum, o tomto uskupení lze říci pravý opak. Hlučná, kakofonní hudba připomínající AKTUAL Milana Knížáka rámovala podivně nechutnou show. Na kovovou kostru byly postupně navlíkány kosti, poté kusy masa a na závěr kusy kožichu. Vznikl tak králík v nadživotní velikosti, tuto skulpturu začala ladnými pohyby vzrušovat sličná králičice až došlo k ejakulaci zkostnatělého pyje. V obdobném duchu se vyvíjel i následně promítaný film Bon apetit, hlavním hrdinou byl opět králík, nyní již skutečný. Animací, nepodobnou Švankmajerovým filmům, ze sebe odhodil kožich, následovně pak v picapu divoce souložil se stopařkou. Šokované publikum žádalo přídavek a dostalo jej v podobě videoklipu skupiny Mrtvej teta Vlasta k písni Daruj krev! Opět velmi šokující dílko o tom, jak lze trávit odpoledne odběrem krve na náměstí v Brandýse nad Labem. Zajímavostí je, že se tento videoklip umístil v soutěži videoklip roku, uspořádané Nocí s Andělem, na krásném dvoustém třetím místě. Hravě tak v anketě přeskočil již zavedené ikony popové scény jako je Daniel Hůlka, Ilona Czáková, Bohuš Matuš. Záměrem všech filmů i performace bylo šokovat nechutností, nihilismem a morbiditou, což mi potvrdila saxofonistka v krátkém rozhovoru po představení.
Seznat nějaké info o všech tvůrcích byl ten večer docela problém, protože slibovaný Kopičák nepřišel.
Spokojte se prosím s tímto:
Vernisáž: 20.01.2006 kinobar Hogo fogo Lysá nad Labem
Obrazy, grafiky, řezby a chcíplá kočka: V. Horálek
autor filmů: Pavel Kopecký a kolektiv
hudební performance: Kulturní památka
(Nymburk, 26. 1. 2006, 12:00)
© Hlučná samota - Nymburk jinýma očima (http://hlucnasamota.net/) 2006
článek naleznete na adrese http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-1391
Stažený králík, mrtvá kočka a kde byl Kopičák
Wethes
V pátek 20. ledna proběhla vernisáž výstavy „Všechno je jinak“ malíře Horálka v lysském kinobaru. Nezůstalo jen u obrazů, návštěvníci mohli shlédnout performaci a krátké filmy.
Obrazy a kočičí zmrtvýchvstání
Horálek se svou tvorbou zařazuje mezi malíře expresivního stylu, patrné jsou i vlivy dekadence a naturalismu. K vidění byly až Váchalovské dřevoryty, kterými ilustroval sbírky básníka Morgensterna nebo dřevěné reliéfy inspirované renesančními náhrobky, dále pak drobné olejomalby v lomených barvách zobrazující figurální motivy. Nejvíce mě však zaujala vysušená mrtvola kočky, dle slov Horálka „z mé sbírky“. Kočičí mumie, instalovaná nad radiátorem, zažila během vernisáže své malé zmrtvýchvstání. Za vše mohly pavučiny, obalené pozůstatky proběhlého hnilobného procesu. Vlivem proudění teplého vzduchu se roztančily, v připomínce na již prožitých sedm životů. Morbidní podívanou přerušila malířova výzva: „Kdo má zájem vidět, že jsem i dobrý herec, ať se odebere do kinosálu“.
Filmy a králičí ejakulace
Promítaná dílka pokračovala v duchu Horálkových obrazů. První byl promítnut deníček mimozemšťanů, kteří si vybrali za svůj turistický cíl planetu Zemi, potažmo město měst - Prahu. Kvarteto do krabic oblečených ufonů si prohlédlo Karlův most, Pražský Hrad, projelo se tramvají a s velmi silným dojmem se vrátilo do rakety. Slibně se rozvíjející film začal být až příliš brzy nudným, kvalitu dílka by nejspíše ocenilo vstřícné dětské publikum. Pomatených a podivně oblečených bláznů je v hlavním městě dostatek, což bylo nejvíce vidět na reakcích Pražanů. Zato turisté byli z aktérů nadšení a velmi rádi se s nimi fotografovali. Po filmu následovala performace, na pódiu se objevili dva bubeníci, kytarista, baskytarista, saxofonistka a zpěvačka v jedné osobě. Hudební produkce vskutku originální, jestliže jsem o filmu tvrdil, že byl spíše pro dětské publikum, o tomto uskupení lze říci pravý opak. Hlučná, kakofonní hudba připomínající AKTUAL Milana Knížáka rámovala podivně nechutnou show. Na kovovou kostru byly postupně navlíkány kosti, poté kusy masa a na závěr kusy kožichu. Vznikl tak králík v nadživotní velikosti, tuto skulpturu začala ladnými pohyby vzrušovat sličná králičice až došlo k ejakulaci zkostnatělého pyje. V obdobném duchu se vyvíjel i následně promítaný film Bon apetit, hlavním hrdinou byl opět králík, nyní již skutečný. Animací, nepodobnou Švankmajerovým filmům, ze sebe odhodil kožich, následovně pak v picapu divoce souložil se stopařkou. Šokované publikum žádalo přídavek a dostalo jej v podobě videoklipu skupiny Mrtvej teta Vlasta k písni Daruj krev! Opět velmi šokující dílko o tom, jak lze trávit odpoledne odběrem krve na náměstí v Brandýse nad Labem. Zajímavostí je, že se tento videoklip umístil v soutěži videoklip roku, uspořádané Nocí s Andělem, na krásném dvoustém třetím místě. Hravě tak v anketě přeskočil již zavedené ikony popové scény jako je Daniel Hůlka, Ilona Czáková, Bohuš Matuš. Záměrem všech filmů i performace bylo šokovat nechutností, nihilismem a morbiditou, což mi potvrdila saxofonistka v krátkém rozhovoru po představení.
Seznat nějaké info o všech tvůrcích byl ten večer docela problém, protože slibovaný Kopičák nepřišel.
Spokojte se prosím s tímto:
Vernisáž: 20.01.2006 kinobar Hogo fogo Lysá nad Labem
Obrazy, grafiky, řezby a chcíplá kočka: V. Horálek
autor filmů: Pavel Kopecký a kolektiv
hudební performance: Kulturní památka
(Nymburk, 26. 1. 2006, 12:00)
© Hlučná samota - Nymburk jinýma očima (http://hlucnasamota.net/) 2006
článek naleznete na adrese http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-1391