WEB UKONCIL PROVOZ. TOTO JE ARCHIV. NENI MOZNE SE PRIHLASOVAT.
HlucnaSamota.Net
. časopis . : . . hudba - mp3 .
Hlučná samota - nymburk jinýma očima

Německá armáda už se nedočká svého nejlepšího vojáka



Je blbý ve 28 letech psát kamarádovi nekrolog. Bylo mi 16, chodil jsem na Žofín, poslouchal jsem punk a myslel jsem, že mi patří svět. A taky mi patřil. Zaregistroval jsem ho periferním viděním. Potom se to stalo – vyfasovali jsme spolu chatku na akci na Branžeži – Filip tam byl s nějakou starší buchtou a ještě jsme v tý chatce bydleli s Ričim. Z celý tý akce mám mlhu – byl to rok 1998 – jenom si pamatuju, že jsme furt seděli u kiosku. Střih. Vedli jsme spolu dlouhé debaty o wehrmachtu. Filip furt „válčil“. Jeho největším snem bylo být velitelem tanku Tiger. Už se v něm neprojede. Ani nedostane ten libovej wehrmachťáckej polní rejček s vyraženou orlicí, co jsem měl pro něj připravenej. Pravej originál. I s násadou. Je po našem strejdovi, co přežil koncenták v Saschenhausenu. Běhali tam jako blbci dokola na oválu a zkoušeli podrážky pro wehramcht. Nekecám. To by Menzel nezrežíroval.


Před třemi lety jsme byli u nás na chatě – jen tak „decentní“ pánská akce – Filip vzal s sebou ve 2 kbelíkách naloženejch 98 plátků vepřovýho. Pro pět lidí na tři dny slušná porce. Vařit, jó to von uměl. Tam na tý akci dostal i svoji přezdívku „Zkurvenej kuchař“. Bylo to, jestli jste viděli ten akčňák se Segalem – „Přepadení v Pacifiku“ se to myslim jmenovalo a Segal tam hrál kuchaře kterej tam jako bejvalej člen námořní pěchoty pomydlil teroristy co přepadli vojenskou loď na který vařil. A to sme seděli v hospodě v Tanvaldě a on se vrátil ze záchoda a utrousil – „u dveří na hajzl je pytel brambor, až pudem domů, tak si ho můžem vzít, udělám zejtra k těm stejkům brambory na šťouchačku“. Tak jsme si ho vzali. Respektive jsme ho táhli do toho tříkilometrovýho krpálu, já s ještě jedním typem co dělá paradoxně vyšetřovatele u kriminálky. Filip s klukama při kouření trávy ukecali před hospodou jakýhosi diskofilního typa jménem Fery, aby je na chatu hodil svým pick-upem. Za kilo. S pytlem sme se dovlekli k chatě právě včas. V čas, kdy se Fery dožadoval svého kila. Dostal dvacku a bylo mu důrazně doporučeno ať zmizí, nebo bude zle. Ráno byly brambory na šťouchačku.

Pak jsme byli taky na Slovensku, ve Slovenským rudohoří – jeli jsme tam na čundr, bylo to v dubnu 2003. A Filip táh s sebou tříkilovej armádní dalekohled sovětský provenience. Mám jeho fotku jak s bundeswehráckym baretem na hlavě v pruhovaným tričku čumí s tim dalekohledem směr Stožky. A jsme taky samospouští vyfocení u pomníku partyzánské skupiny pplk. Šukajeva, která na Stožkách působila za války. Tři novodobí Šukajevové – Já, Filip a Kostra. A teď už jsme jen dva.

„Co mi není rovno, po tom je mi hovno“, říkal. Taky mi často volal a psal z Irska, kde poslední rok pracoval. „Letim s Lufthansou“ psal mi naposledy – „to budu muset vysypat nějakou tu bombu nad Londýnem“. Posílal jsem mu balík – tři kartóny startek – do balíku jsem strčil pepř, kdyby to náhodou očuchávali na celnici čoklové a na víko krabice sem mu zespoda napsal „Nekuř na hlídce, víš, že je za to kulka“. A von mi vyprávěl o tankový bitvě u Kurska a já jemu vo 50ti hektarový bažině v Laponsku, co se jmenuje Sotaaapa (válečná bažina) kde Fini za Pokračovací války (Jotkasota) obklíčili Sovětskou tankovou divizi a když začlo tát, tak jí odtamtud nepustili a všichni ti rusáci, celkem 1800 lidí se tam v tý bažině utopili a jelikož je ta bažina relativně mělká, tak tam dodneška trčej z tý bažiny laufy těch utopenejch tanků. To by taky Menzel nezrežíroval. A takhle jsme se bavili.

Onehdá v novinách psali. Prej, co řeknete svým dětem až se vás zeptají, co jste dělali 11. září 2001? Já to vim uplně přesně. Jel jsem do Lysý. Vlakem. Za Stratovem zvoní telefon. Volá Filip. „Dělej pusť si bednu, pusť si bednu!!!“ „Co se děje?“, ptám se. „Už ty kurvy americký dostávaj na prdel, už je to tady, hoří New York, Al kajda, je to tady, konečně!!!“. Pak vypad signál. A fakt hořel New York.

Tak tohle budu vyprávět svejm dětem.

Je fakt blbý ve 28 letech psát kamarádovi nekrolog. Budeš nám chybět. Aufidrzen Moscow herr general!

(23. 1. 2006, 0:00)


vytiskni [=]

Tento článek zhlédlo 3771 párů očí.

Diskuse k článku

anonymní uživatel, 2 . 2 . 2006, 5:08
Je to divný. Pamatuju, jak jsme byli s Filipem na pohřbu Táně Benešový...To tam byl vlastně taky Láďa Bičiště.... Je to divný...
Nazdar Filipe!

Filipovi tam Někam
anonymní uživatel, 28 . 1 . 2006, 6:09
Mám dvě z rockerova deníčku: Jednou jsme seděli Na Tarase a nějakej kluk loudil na Filipovi, aby mu propích ucho a dal mu tam přichystanej spínací špendlík. Já už to nedělám, nevotravuj, pokoušel se ho odbýt Filip. Tak dlouho do něj dělal, až ho Filip vyzval, ať jde za ním na chodbu. Áááááááúúúú, ozvalo se zaúpění za dveřmi a punk nebyl zase mrtev.
Druhá pochází o dva stoly dál z té samé hospody. Už notně pivem podpořenej Filip si k nám s Gohomem sedl a zuřil, že v Géčku jsou cikáni a že si zajde domů pro bejzbolku a vysvětlí jim, kdo je tady pánem. Gohome mu říkal, ať se na to vysere a přečte si radši nějaký básničky (přistrčil mu knížku). To se nasral eště víc a že ňáký zasraný hipíky on nečte. S bojovou odešel. Druhej den měl na očích černý brejle, no zboulovanej byl. Prý doma našel hasák a sním tam vtrhnul.
Lukáš

Zkurvenej kuchař
anonymní uživatel, 24 . 1 . 2006, 11:52
Jo, jo, byl to zkurvenej kuchař (doufám, že mi nebude mít nikdo tohle slovní spojení za zlý, vzniklo na expedici Apalucha I u Pláči v Tanvaldu, kdy Filip valil na talíře jednoho stejka za druhým - Pláča už myslim vysvětlil dostatečně). Tam jsem Filipa vlastně pořádně poznal, do tý doby to pro mě byl spíš neznámej hlučnej tvor. V Tanvaldu jsme si padli do noty, a to docela dost. Od tý doby hlásím: " Jak říká Filip, každej, jak umí." Teď už holt budu hlásit: "Jak říkal Filip..." To je tak když člověk přijde o kamaráda... Óňa




© HlucnaSamota.net 2002 - 2012 | prostor poskytuje eldar.cz | web zrobil klokánek | mapa stránek