ZRCADLENÍ S ČÍSLEM 13 (A PROTO MAGICKÉ)
Aleš Misař
Skutečnost, že jsme v březnu vynechali naši tradiční sešlost, můžeme směle označit za taktický tah. Za prvé – našim úmyslem bylo nechat natěšit věrné i nevěrné diváky na další pokračování, za druhé – hlavní tahoun akce, Šárka Čiperová, si přála, aby na magické zrcadlení připadla číslice 13. Tento úmyslný manévr se bez větší námahy zdařil a Panorama byla 26.dubna t. r. po střechu pyramidy naplněna dušemi chtivými pohlédnout do magických zrcadel a ochutnat okultní atmosféru spolu se záhadným afrodiziakem. A všechno bylo prostoupeno magií; nebylo úniku před tajemnými silami: vzduch, voda, země, dlažky v Panoramě i použitá pyrotechnika, všechno sálalo magií až na půdu. Upozornění: Tato recenze je stejně nadupaná jako objekt její kritiky.
Průběh akce v mnohém podobal „dušičkovému“ předchůdci. Co si pod tím představit? Opět jsme se dozvěděli neuvěřitelné informace o keltských zvycích, tentokrát o svátku Belthainu. Dočkali jsme se odborného výkladu o životě všech možných i nemožných příšer, o jejichž pobytu mezi námi kdekdo ani nemá potuchy. Tzv. „Démonologii“ představili moderátoři večera (zatím neodhalím jejich jména) a s „Drakologií“ nás obeznámil Jiří Jeník z divadelního spolku Klicpera Sadská. Přestávku mohli zájemci využít k sebevzdělání v oblasti tarotu a kyvadlového věštění u speciálně školených vědem.
Nyní slovo o moderátorech akce: oni sami byli velmi podezřelými bytostmi. Říkali si Vlkodlak (J. Červák) a Kočkodlak (Š. Čiperová) a své role brali natolik vážně, že si lidé v prvních řadách museli připadat jako svázaní do hrůzostrašné Erbenovy kytice. „Mlčte tam, lidičky, nebo vás proměním v krávy nedojivý!“ napomínal(a) zcela spontánně Kočkodlak neposluchy u jednoho stolu a hned byl klid.
Největší šťastlivkyně z publika, vybrané namátkou mužskými členy ensemblu, dostaly tu čest okořenit si život „ostrou“ ochutnávkou nápoje určeného nepřekvapivě na „zvýšení sexuální potence“, která má po požití vyletět prudce nahoru. Takové speciality, jako např. „Venušino filé“ však diváci mohli poznat pouze z Kočkodlakova vyprávění: Šárka si jeho explozivní účinky filé údajně odplavala dvakrát napříč Labem. Vítanou novinkou, zvláště pro mužskou část obecenstva, bylo trio břišních tanečnic, které nás obíraly o dech smyslnými kreacemi. Bravo! A přítomné dámy se určitě nechaly inspirovat, jak naložit s volným časem.
Večerem často zaznívala próza prodchnutá kouzly a čáry: humoristicky naladěný Mirek Fišer si získal srdce publika obscénně-magickou legendou o rytíři s prasečí hlavou, jenž se naučil uznávat jen jediné právo – právo první noci. Jarmila Zahradníčková vybavená magickým hlasem předčítala dojemný úryvek „Slova“ z fantazijní povídky Jituny „Weiss“ Ječné ze Sadské, která se nám zrcadlí jako v tomto žánru jako nesporný talent. Vyhrazená změna programu byla zdrojem překvapení: Tomáš Březina, mimo jiné kytarista skupiny Lážo Plážo, na nás vytasil opravdovou raritu: „Geometrickou pohádku“ napsanou v šedesátých letech jeho maminkou. Myslím si, že hrdinové vystřižení z důvěrné známého prostředí matematických učebnic přiměli svým vlídným vystupováním přehodnotit postoj k nepopulárnímu předmětu.
Poezie byla rovněž přeplněná čarodějkami a jinými děs budícími monstry. Snažil jsem se ušít verše na míru: „Upalujte, čarodějky, nebo upálíme vás!“ spustil Jiří Caiman-Naiman hřmotnou kanonádu na Jitku Fabiánovou, která právě v poctivém čarodějném převleku dorecitovala hříšnou báseň od Jiřího Žáčka oblézajíce přitom nebohou mužskou oběť z publika. Pro přednes básně „Pod lipami“ od Waltera von der Vogelweideho pro změnu zvolila průsvitný přehoz podtrhující její křehkost. Caiman si taktéž dal práci s výběrem stylového kostýmu – úctyhodnou kněžskou kápi, po které si doslova šlapal. V první části ještě přišlo „Interview s upírkou“, moje dramatická maličkost, která měla dokázat, že proti jedovatému polibku upíra si stačí chvilku před skusem pochutnat na česneku. Michal Mašata v roli mladíka tak přesvědčivě skolil upírku-Šárku Čiperovou, která byla pouhým dechem odvanuta ve smrtelných křečích za paraván. (Pomineme-li, že se to stalo až na druhý pokus, protože napoprvé prchla upírka za zástěnu beztrestně a po svých). Trochu rozsáhlejší drama obstarala autorská dvojice J. Caiman-M.Mašata, kteří se také obsadili do hlavních mužských rolí a s tou hlavní ženskou vypomohla něžná Jitka Fabiánová. Věc dostala název „Inkvizitor“ a kdo si vštípil do paměti obrázek Michala Mašaty nebezpečně máchajícího kuchyňským nožem ve stylu Vřískot, dosvědčí vám, že se jednalo o hrůzostrašně krásný zážitek.
Příspěvek básnířky Jany Rychetské reprezentoval tzv.bílou magii vyzývající hledat zázraky v kladných lidských hodnotách. Zrcadlivý comeback oslavil i Petr Pištěk s básněmi roztomilými jako jeho vždy smavá tvář. Kromě hříčky „Vrabčím bříškem“ a vynikajících slovních taškařic v básni „Zdraví zdraví zdraví“ jsme se dočkali i politizující básně na téma Evropská unie. Proč by ne? Kruh dvanácti hvězd v sobě vězní netušenou magii! Na závěr sedmset let stará Kočkodlak vytáhla z kabinetu omšelého času poslední „tři rytíře“ (Vlkodlak a vedle něj T. Vydra a M. Novák), kteří se uvedli verši burácivě drsnými i něžně nevinnými.
Hudební vystoupení pro změnu poskytla odpočinek duším, jež by se snad cítily magií zmořené. Skupina Lážo Plážo ve složení Tomáš Březina – kytara, Tomáš Vydra – konga a Mirek Novák – baskytara nám z plných sil osvěžila večer, ačkoli se musela nepředvídaně obejít bez flétnistky. Nabitý program završila, dovršila a uzavřela řízná kapela Crossband, která sice hraje teprve půlrok, ale vyhrála se a nyní jí to šlape. Věrná fanynka Šárka se to snažila dotvrdit bujarou choreografií a jiná skupina fanoušků se nechala strhnout k mávání svíčkami. Crossband nám kromě osvědčených kousků představil i tři nové písně: „Samozřejmosti“, „Jarní“ a „Veselý Špatněl.“ Doufám, že posluchače potěšily, protože první dvě skladby jsou zhudebněné básně pisatele této recenze. A musím říci, že jsem byl mile zaskočen vynalézavým pojetím. Děkuji Crossbandu.
Tak a nastává trapný moment, neboť nevím, komu všemu ještě poděkovat za onen magicky vyvedený večer, abych nikoho neurazil. Napadá mě hned Šárka Čiperová a vůbec celý soubor účinkujících, který měl trpělivost vydržet pod jejím čaromocným vedením (nadsázka), aby se vám magicky zrcadlil. A jestli jsem na někoho zapomněl, uvařím si nějaký magický lektvar na paměť.
-am- 29. IV. 2005
(3. 5. 2005, 12:00)
© Hlučná samota - Nymburk jinýma očima (http://hlucnasamota.net/) 2005
článek naleznete na adrese http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-1037