WEB UKONCIL PROVOZ. TOTO JE ARCHIV. NENI MOZNE SE PRIHLASOVAT.

Litenky

Jak se Vám líbí...? aneb Divadlo v novém kabátě...

Helena Hollová

Mám moc ráda divadlo. Náklonnost k němu ve mně klíčila už od malička - počínaje odpoledními představeními pro děti, přes "povinné" programy pro školy, až po výchovné koncerty. Ač tyto "aktivity" nebyly přijímány mými vrstevníky zrovna s nadšením, ve mně probudily zcela nový obzor, jenž ostatním unikal mezi chipsy, bonbóny a polohlasitými komentáři.


Miluji divadlo ve všech jeho podobách, ale přiznávám se, že navzdory všem plakátům lákajících diváky na zvučné tituly činohry či baletu propadám opeře. Nějak mě prostě fascinuje, že obsahuje všechno: zpěv a hudbu, balet i herectví. Je to výborná syntéza toho, co v divadle můžete vidět a především slyšet. A právě "dobře" udělaná opera se stává zážitkem na celý život. Ale nejen ona, ale všechny formy divadla si zaslouží, aby se nepyšnily pouze dobrým titulem, ale pečlivě a pořádně odvedenou prací.

Nepočítám se mezi náročné diváky, ale požaduji jistou úroveň. Divadlo je od slova dívat se a já chci mít na co! Mám chuť zavřít oči a nechat se unášet vtipnými či dojemnými dialogy, zaposlouchat se do podmanivé hudby a slyšet božský zpěv, ale nechci hrůzou spadnout ze sedadla, když je otevřu. Záleží mi na výpravné scéně, krásné dekoraci, dobových kostýmech a líčení. Vždyť přeci jeviště je základní součást celé inscenace!

Proč je tedy v dnešní době tak opomíjeno?! Kdo z vás se chce dívat na rozlámanou židli, vrzající postel a herce v ošuntělých kabátech a keckách? Já tedy rozhodně ne, ale bohužel se mi poslední dobou zdá, že tato divadelní "chudoba" a nevkus jsou jaksi v módě. V tom mínění mě v poslední době utvrzuje převážná část inscenací, které jsem měla možnost zhlédnout. "Úchylky a výstřelky" režisérů mě pronásledují téměř v každém divadle. Namátkou připomenu nedávnou premiéru Prodané nevěsty v ND či Pikovou dámu ve Státní opeře (viz má recenze v tomto čísle LitENek). Tato divadla se pomalu stávají továrnami na nevkus.

V nedávné minulosti obou našich pražských operních scén je až příliš mnoho "vybočení z řady", ovšem nesprávným směrem. Proč operu, dějově zařazenou do určitého historického období, "sázet" do přítomnosti? Proč se Mimi v Bohémě ušňupe kokainem, místo aby důstojně skonala na souchotiny, jak jí předepisuje libreto. Proč má "prodaná" Mařenka na hlavě copánky připomínají Nšoči a proč se na venkovské scéně procházejí sokolové se srpem a kladivem? Proč v Shakespearově dramatu běhají herci téměř nazí, jezdí na skateboardech či nosí péřovky? Proč má Hamlet pletený svetr a kožené kalhoty, Ofélie jen jeden rukáv u šatů, Romeo každou nohavici jinou a Julie na hlavě umělé květiny? I samotné kostýmy zlehčují nastávající tragédii a budí v divácích úsměv...

Opravdu nepochopím, co se režisérům honí v hlavě, když vymyslí, že na scénu přijede trabant, motorka nebo přijde kůň. Nevím, co je smyslem tohoto "plánovitého" mrzačení diváckého vkusu, ale jedno vím jistě - nespolknu tuto "návnadu" a nenechám se od divadla odradit. Budu se dál snažit nacházet to, co nepoznamenala levá ruka režisérova, a pokusím se divadlo vnímat tak, aby jeho návštěva byla stále tím pozitivním, neobyčejným zážitkem na celý život. A prosím Vás, zkuste to také...


Helena Hollová


LitENky č. 5/15, roč. 2004/2005

(20. 4. 2005, 12:00, přidal uživatel helena.hollova)

Debata k článku


© Literární novinky 2004 - 2012 | ISSN 1804-7319 | redakce | mapa stránek
Prostor poskytuje: eldar.cz, web klokánek